Maškaráda v Dlouhé

5. červen 2006

Pražské Divadlo v Dlouhé získalo letos na jaře Cenu Alfréda Radoka a stalo se Divadlem roku. Hned první inscenace, kterou po tomto ocenění v premiéře uvedlo, potvrdila, že se kritici, rozhodující o udělení titulu, nemýlili. Maškaráda čili Fantom opery nabízí nevšední divácký zážitek.

Po Soudných sestrách je to již druhá hra, kterou zde umělecká šéfka divadla a režisérka Hana Burešová spolu se svým mužem, dramaturgem Štěpán Otčenáškem, připravili z fantasy románů Terryho Pratchetta o Zeměploše. I když přitom vycházeli z divadelní adaptace autorova přítele Stephena Briggse, četností obrazů a jejich ostrým střihem příběh dynamizovali tak, že během dvou set minut, po které inscenace trvá, zapomeneme na čas. Napětí, humor, invence, nadsázka a ironie, to jsou kvality jak samotného groteskního thrilleru (ocenit je třeba i překlad Jana Kantůrka), tak jeho scénického traktování.

Scéna v dostavníku

Dvojice čarodějek, která se vypraví hledat svou třetí družku Anežku Nulíčkovou, je vytvářena Jaroslavou Pokornou (též letošní radokovskou laureátkou) a Naďou Vicenovou se smyslem pro kontrast mezi otupující dobrosrdečností a břitkým zlodušstvím. V opeře, kde výtečná pěvkyně Nulíčková přijala pokořující angažmá, dochází k sérii vražd. Atmosféru domu nicméně poznamenává i napětí mezi ředitelem Štandlíkem, jenž je v podání Miroslava Táborského optimistickým prďolou cloumaným neviditelnou rukou trhu, a uměleckým šéfem Sardellim. Tomu dává Jan Vondráček (i on letos obdržel Cenu Alfréda Radoka) rysy narcistního rozevlátého estéta.

K barvité spektakulárnosti ovšem přispívají - vedle zázračně proměnlivé scény Karla Glogra, pestrých kostýmů Samihy Meleh a hudební koláže Jana Vondráčka z úryvků operních árií - i další neméně výrazné herecké kreace. Například Petera Vargy, který ztělesňuje hned několik postav (Smrť, Krysaře, Diváka, Manikýrku i Lupiče), či Magdaleny Zimové propůjčující svou křehkost Krystině, protežované divě s absolutním hluchem. Krystininým playbackem je hlas baculaté čarodějky Nulíčkové, kterou se strhujícím šarmem vytváří nový přírůstek souboru Helena Dvořáková. Její jméno je třeba si zapamatovat nejen proto, že umí krásně zpívat. Přišla z Městského divadla Brno (zde si vysloužila nominaci na Cenu A. Radoka za ztvárnění hlavní postavy v Calderónově Znamení kříže, režírovaném uměleckou šéfkou Divadla v Dlouhé) a výrazová škála, kterou vládne, ji předurčuje k tomu, aby brzy oslnila metropoli.

Helena Dvořáková, Magdalena Zimová a Miloš Kopečný
autor: Bronislav Pražan
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Sestru se mi nikdy nepodařilo dočíst. Citlivého člověka jsem poslechla až do konce.

Iva Jonášová, šéfredaktorka Radia Wave

citlivy_clovek.jpg

Citlivý člověk

Koupit

Nový román českého básníka, prozaika, překladatele a publicisty, ve kterém se prolínají groteskní a tragické prvky a který vypráví příběh ze žhavé současnosti. Jáchym Topol získal za tento titul Státní cenu za literaturu.