Martina Vídenová: Hudba je nástroj, kterým upozorňuji na to, že portugalské lesy umírají

Ačkoliv skladby hudebníků vyznávajících minimalismus bývají často založené na matematických principech, opakující se témata a myšlenky jsou pro Martinu Vídenovou citlivou a uhrančivou záležitostí. Krásu zdánlivě jednoduchých motivů a také sílu lidského hlasu využívá i ve své tvorbě.

Nejvíc ji baví skládat pro film, doprovodila například snímky svého nejlepšího kamaráda, umělce a environmentálního aktivisty Vladimíra Turnera. Ve Vizitce ale obsáhle mluvila zejména o skladbě Requiem za portugalské lesy.

Sedm požárů za hodinu

Je součástí audiovizuálního projektu Home Is the Place Where Fire Burns, v rámci kterého se Martina hudbou snaží dlouhodobě upozorňovat na hrůzu portugalských požárů. „Na projektu jsem začala pracovat před sedmi lety. Na výletě autem na severu Portugalska jsem během hodiny viděla asi sedm požárů. Byl to šok, tehdy se o lesních požárech ještě tolik nemluvilo,“ říká Martina Vídenová. Záhy zjistila, že v létě zemi zachvátí až 300 požárů denně, což Portugalsko v ohnivých statistikách řadí na první místo v Evropě. 

Čtěte také

Bohdana Malik: Po zkušenostech z cestovního ruchu mě v opeře jen tak něco nerozhází

Vídenová se snaží v problematice hlouběji orientovat, jezdí na odborné konference a zajímá se o důvody požárů. Jejich šíření napomáhá hojně vysazovaný strom eukalyptus, využívaný v papírenském průmyslu, a také vypočítaví Portugalci, kteří požáry často zakládají záměrně.

Právě obětem katastrof v roce 2017, při kterých shořela šestina tamních lesů a zemřelo několik více než sto lidí, své minimalistické requiem věnovala. S pomocí kolegy Jana Šikla ho napsala pro čtyřicet hudebníků, o nahrání pak požádala profesionály z Casa Da Música v Portu, kde má podle svých slov Martina Vídenová druhý domov.

Libreto requiem byla výzva

Casa da Música je unikátní modernistická budova, která slouží pouze pro účely koncertování, nahrávání a zkoušení. Stavbu projektoval nizozemský architekt Rem Koolhaas, a když se budova roku 2005 otevírala, vzbudila obrovský ohlas. „Ten večer hrál v Casa da Música Lou Reed, ale všichni novináři se vrhli na Rema Koolhaase a Reed zůstal nepovšimnut,“ usmívá se Martina Vídenová.

Casa Da Musica Porto|foto: Ester Havlová

Její requiem vznikalo několik měsíců, o libreto požádala spisovatele Davida Zábranského. „Byl to pro něj velice těžký úkol, říkal mi, že se nad prázdným papírem téměř třásl hrůzou. Cítil pokoru a odpovědnost. Často pracuje s humorem, nadsázkou a ironií, což si tady nemohl dovolit. Libreto nakonec postavil na slovu modrá, které symbolizuje oceán a naději.“

Hudbě se Martina Vídenová věnuje odmalička, k lásce k pestré portugalské kultuře ji pak přivedl jazyk a jeho zvuková stránka. I proto si do Vizitky vybrala skladbu rapera Dillaze, v níž krása portugalštiny prý vyniká ještě výrazněji.

Do budoucna by mimo jiné ráda přemluvila skladatele experimentální hudby Pedra Castanheiru, aby složil pro Prahu podobou skladbu, jakou složil pro Lisabon. Je plná zvonů, klaxonů, sirén a dalších městských zvuků.