Martin Myšička: 1+1=3. Celek je něco víc než jen součet jednotlivých součástí

Dejvické divadlo, scéna oceněná pětkrát jako Divadlo roku, disponuje souborem výrazných osobností, souborem pověstným svou souhrou. Rozhovor se dotýká především zákonitostí fungování hereckého souboru. Martin Myšička navazuje ve funkci uměleckého šéfa na Miroslava Krobota, který vědomě pracoval se souborem a „okysličoval“ jej novými impulsy:

Neměnná cesta nefunguje, všichni se mění, mění se životní situace i množství energie, tím pádem i postoje k životu. Čili nutně se to stále proměňuje, jdeme cestou, která neustále reaguje ať už na momentální rozpoložení nás jednotlivců nebo na vývoj celku či společnosti.

Podle Martina Myšičky je právě dlouhodobě fungující soubor základní devizou Dejvického divadla, systematickou práci v kolektivu považuje za jednoznačně opodstatněnou cestu :

Je to jakýsi grunt, je to zázemí, úspěch našich herců v jiných médiích je dán i tím, co jsme společně dokázali v divadle. Ovšem být součástí organismu není jen výhoda, je to i omezení a každý není tak ustrojen, aby mu to vyhovovalo.

Bytí v hereckém souboru přirovnává k dlouholetému partnerskému vztahu:

Když synergie funguje, můžu zažívat tu radost, že vzniká něco, co přesahuje mé možnosti, schopnosti, zároveň ale musím počítat s tím, že přichází chvíle, kdy mě to omezí.

Martin Myšička považuje za důležité přinášet do zavedených pořádků nové impulsy, také proto vykrystalizovala v této sezóně spolupráce mezi Dejvickým divadlem a Cirkem La Putyka; společně připravují inscenaci na Jatkách 78, domovské scéně novocirkusového souboru. Naplánovány jsou také nové autorské inscenace režisérů Jiřího Havelky a Petra Zelenky, soubor Dejvického divadla bude připravovat rovněž další autorský televizní seriál, v této sezóně také proběhne řada akcí oslavujících 25 let fungování scény. Toto úctyhodné číslo je pro Martina Myšičku především závazkem pro soubor, závazkem k neustálé práci na sobě.

Umělecký ředitel Dejvického divadla Martin Myšička|foto: Vojtěch Havlík

Nechceme ztratit vnitřní dítě, chceme být stále noví a hledat nové, zároveň ale musíme mnohem lépe plánovat; nejde už tolik o to, abychom hraním poznávali, teď spíše chceme skrze divadlo do světa něco vyzařovat a s diváky něco sdílet.

Martin Myšička je člověkem mnoha profesí, hercem divadelním, filmovým a televizním, občasným režisérem, uměleckým šéfem, příležitostným pedagogem (na DAMU spolupracoval s hereckým ateliérem Miroslava Krobota) a publicistou (V tzv. Anti.kvariátu Dejvického divadla pořádá občasník nazvaný Co.media aneb Intermediální integrál, pořad, do kterého si zve hosty z rozličných oborů). Všechny oblasti jeho činnosti mají pro Martina Myšičku totožný smysl:

„Nejvíc mě fascinuje zkoumání vědomí a toho, co jsem já, divadlo je laboratoř, ve které, minimálně mezi řádky, o těchto věcech komunikujeme.“

Čtěte takéVizitky, rozhovory s lidmi, kterým umění proměňuje život. Od 4. září na Vltavě