Martin Bedřich: Pohled do dálky

11. červen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Zbytky města ve španělské Andalusii, které tu stálo v 10. století
0:00
/
0:00

Kamarád Denis, výjimečný překladatel z čínštiny a dalších jazyků, mi čas od času posílá ukázky překladů svých objevů. Poslední várku několika čínských povídek jsem si vzal na cestu, když se konečně objevila možnost někam trochu vyjet.

Zasáhl mě hned první text, zvláštně fragmentární povídka jedné mladé čínské autorky, jejíž název, (Není) přístav bez tuláků, shodou okolností dobře zapadal do rámce mého vlastního putování.

Krajina ve španělské Andalusii

Ústřední postavou povídky je dívka, popsaná jako inteligentní a nadaná, s velkou energií pustit se do světa. Naučí se jazyky, studuje v cizině, hodně cestuje. Pak ale opustí školu, a jak říká vypravěčka: „Myslím, že její rozhodnutí z velké části vycházelo z předčasného prohlédnutí lidské existence jako takové, jak ostatně dokazuje i její následné, stále otevřenější zříkání se okolního světa.“ Vypravěčka ji nejprve popisuje jako zdánlivě typickou postmoderní nomádku, ovšem poté, co jí tulačka líčí něco ze svého života, obraz se podle mě mění: „Vše znělo přirozeně, s lehkostí skákala ze světadílu na světadíl jak v nějaké videohře, neprozradila na sebe nic osobního, žádné chvíle osamění, paniky, nezabývala se malichernostmi, neplácala o lásce jako jiné holky, měla velkorysé pochopení pro svět, člověka obecně i jednotlivě.

Ve svých historkách neudávala přesná místa, hlavní aktéři zůstávali nejasní. To, co prožila, ji nečinilo důležitou, ale také na sobě nic neskrývala. Její povšechný způsob vyprávění vycházel snad z toho, že ji ostatní detaily nezajímaly, že měla oči jen pro složitost světa, který chtěla proniknout do hloubky, nic jiného nevnímala. Nevím, možná skutečně procházela obdobím nějakého vnitřního zápasu, nad chápání obyčejných smrtelníků.“

Nebudu dál prozrazovat, co následovalo, o jakých osobních a rodinných peripetiích se čtenář dále v náznacích má dozvědět. Utkvěl mi především zvláštní pocit z citované charakteristiky, spojený s opojným pocitem vlastní, tak dlouho nezakusené cesty. „Nezabývala se malichernostmi, měla velkorysé pochopení pro svět.“ – „To, co prožila, ji nečinilo důležitou.“ – „Měla oči jen pro složitost světa, který chtěla proniknout do hloubky.“

Krajina ve španělské Andalusii

Není zas tak těžké vykouzlit znepokojivý obraz silné, nezávislé dívky, unikavé, tajemné, se stínem tragiky, který působí tak sexy. Ale zde se myslím podařilo něco víc, nebo mě zkrátka obludila závrať z toho, že jsem po dlouhé době opustil hranice okresu.

Už filozofie a teorie umění 19. století znaly koncept „pohledu do dálky“ jako prostředku, jak se vymanit z přízemnosti, omezenosti, jak překročit vlastní malost ve všech jejích významech. Ten pohled však zákonitě nemůže nezachytit „složitost světa“, která, je-li skutečně prožívána, nevede k pýše, ale opravdu relativizuje důležitost každého jednotlivce. Anebo mu spíše dává jinou váhu, v jiném rozložení sil, hloubek a důrazů.

Čtěte také

Myslel jsem na to v jednom vyprahlém horském údolí, na kilometry daleko ani živáčka, kde omamně voněly zakrslé jehličnany a pichlavé keře a přes rozpálenou kamennou cestu přebíhaly rozjívené ještěrky. Chtěl jsem zde vidět zbytky města s arabsky magickým jménem, které tu stálo v 10. století jako hrdé a mocné centrum rebelů, ale brzy poté se proměnilo v ruiny. Dnes zde zbyly jen omleté kameny a jeskyně. Ticho, horko a pusto, jen ten neuvěřitelný pohled do dálky a pocit, že už není čas ani prostor na malichernosti, že snaha o pochopení světa i sebe nemůže být než velkorysá. A že „vnitřní zápasy nad chápání obyčejných smrtelníků“ nejsou ani exkluzivní výsadou, ani laciným klišé, ale tak průzračně evidentní skutečností neoddělitelnou od života, až se tomu nezbývá než zasmát. Ještěrka nad tím jen zavrtěla hlavičkou a zmizela ve štěrbině mezi kameny.

autor: Martin Bedřich
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová