Mariusz Surosz: Ach, ty Češky!

Rozhlasový výběr z nejnovější knihy Mariusze Surosze dokazuje, že novodobé československé dějiny nebyly žádným švejkovským závětřím. A současně autor skrze silné příběhy polemizuje s polskými stereotypy o Češích jako o podivné směsi knedlíků, piva, Rumcajse a Švejka.

Mariusz Surosz, známý polský novinář a znalec českého prostředí, žijící v Praze, navazuje na svoji předešlou knihu Pepíci, vydanou v roce 2010. Určitým způsobem ji doplňuje či rozšiřuje. A jak sám přiznává:

Výchozím bodem každé kapitoly je žena, jejíž osud mě fascinuje. Ve skutečnosti jsou to črty o dějinách našich jižních pobratimů.

Na půdorysu osudů několika známých i pozapomenutých osobností – např. Věry Čáslavské, Růženy Vackové, Petry Šáchové… – Surosz ozřejmuje širší dobové souvislosti a rozkrývá novodobé dějiny našeho národa z perspektivy, která o nás vypovídá více, než si sami myslíme. Ach, ty Češky! jsou unikátním dílem o naší národní povaze, přednostech i komplexech, vnitřní síle i slabosti, ženské něze i zrůdnosti totalitních režimů.

A proč si Surosz tentokrát svolil zrovna pohled na československé dějiny skrze ženy? V předmluvě ke knize píše:

Básníku Jaroslavu Seifertovi se připisuje efektní maxima: Ženy jsou běloučký cukr v tom hořkém kafi života. Nejsem básník, nedokáži tak mistrně formulovat myšlenky. Ale ani bych nechtěl, reálie jsou pro mě totiž cennější než originální bonmoty.

Dodejme, že první dva díly četby na pokračování, kterou uvádíme v rámci Polského týdne na Vltavě, jsou věnovány historičce a vězenkyni nacistických a komunistických věznic. profesorce Růženě Vackové; třetí a čtvrtý díl je věnovaný volyňské Češce Miloslavě Žákové; pátý a šestý gymnastce Věře Čáslavské a sedmý a osmý farářce a modelce Petře Šáchové.