Marie N'Diaye: Hilda. Helena Dvořáková v dramatické grotesce o manipulaci a vnucování vlastních představ o štěstí

Paní Lemarchandová potřebuje služku a paní na hlídání. Bude to Hilda. Ale Lemarchandová chce i Hildino přátelství, celý její život a iluzi možné rovnosti. Jak jinak se dá snést, že vám někdo slouží? V mrazivé, do absurdity dovedené dramatické grotesce si paní Lemarchandová obsedantním způsobem nárokuje celou bytost své služebné Hildy.

Hra s černým humorem otevírá témata, jako je manipulace s druhým člověkem, ovládnutí jeho postojů, vnucování své představy štěstí někomu, kdo o něj nestojí. Začarovaný kruh, ze kterého není úniku. Popisuje monstrózní fantómy uvnitř nás. Jedná se totiž o strategickou hru ztráty a změny identity, ve které se Hilda stane projekčním plátnem pro touhy Madame Lemarchandové, bohaté ženy depresivní kvůli nesplněným ambicím. Ta se metodicky pokouší manipulovat i s oponentem Frankem, Hildiným mužem, a postupně ho získávat na svou stranu.

Neuslyšíme ani její hlas, přesto je ve hře stále přítomná. Zbylé dvě postavy si totiž nedovedou bez ní představit svůj život. Je pro ně vším, co jim samotným chybí – lidským citem, láskou a jistotou, že jsou lidmi. Každý člověk touží po sebepotvrzení, po ubezpečující jistotě, kterou mu dává vědomí, že je milován. Co ale má člověk dělat, když od jiných nic takového necítí? Co má dělat, když ani on sám není schopen něco takového k druhým cítit? Pak potřebuje Hildu, pak se neobejde bez Hildy, pak musí mít Hildu.

Vít Vencl, rozhlasový režisér

Spisovatelka a dramatička Marie N’Diaye, dcera Francouzky a Senegalce, publikovala první knihu v sedmnácti. Získala cenu Prix Femina za román Rosie Carpe (2001), byla jí udělena Prix Goncourt za knihu Les Femmes puissantes (2009). Jako autorka zůstává zdánlivě v pozadí, nepředvádí se, jen koriguje svou imaginaci a vypráví o neštěstích, která lidé způsobují sobě nebo těm druhým. Hilda je její dramatickou prvotinou z roku 1999 a vyniká přesným jazykem a výrazovou bohatostí.

Jan Hájek, mistr zvuku Ladislav Reich, Helena Dvořáková a režisér Vít Vencl při natáčení rozhlasové hry Hilda|foto: Helena Herbrychová

N´Diaye vytvořila scénář, kde se předmět hry, mladá paní Hilda, nikdy neobjeví. Hlavní postavou je paní Lemarchandová (Helena Dvořáková), která iniciuje rozvíjení vztahu s manželem Hildy, Frankem (Jan Hájek). Nejprve nashromáždila informace o nové zaměstnankyni a poté využije svou stále rostoucí iracionální moc jak nad Hildou, tak i nad ním. Skutečnost, že kontrola paní Lemarchandové nad Frankem nikdy nezmizela, dokonce ani při jeho vyhrůžkách, je mimořádně dobře zvládnutá. Řeč peněz je výmluvná.

Hra je tragikomicky nekompromisní vůči lidem, kteří nechají manipulovat své v dobrém smyslu slova spokojené životy, aby se měli finančně lépe, lidmi, kterým sice peníze nechybí, ale svůj klid a spokojenost ve svém vlastním životě nenašli a zřejmě nikdy nenajdou.
Jan Hájek

Představitel Franka Jan Hájek dodává: „S panem režisérem Venclem jsem už pracoval a baví mě jeho přístup. Je příjemný, slušný, se smyslem pro humor (teď by mi třeba řekl, že to je věta do seznamovacích inzerátů... ať mu nedělám doma dusno...), ale tak to je. Nenechá projít nic, s čím by nebyl spokojený, a je vždycky o několik kroků napřed. O Helence (Dvořákové pozn. red.) už ze školy vím, jak skvělá je herečka, a svým projevem ve studiu mě absolutně odzbrojila! Je zážitek s ní pracovat a sledovat ji při práci.“

A co na to Helena Dvořáková? „První, co mě napadlo, když jsem si text Hildy přečetla, bylo: když tohle vytvořím, dobře vytvořím paní Lemarchandovou, tak za ni dostanu cenu Neviditelný herec, protože to je taková kláda a taková příležitost! Chtěla bych si Hildu zahrát i na divadle, je to úžasná hra.“