Mám tvůrčí svobodu. Nepředepisuje se mi, kterým směrem by mělo jít moje hudební myšlení, říká Šimon Voseček
Světové premiéry byly vždy pevnou součástí Pražského jara. Vedení festivalu láká objevovat nové talenty a pestrost současné hudby. Letos byla s objednávkou oslovena trojice mladých autorů, v jejichž tvorbě se dnešní svět zrcadlí pokaždé jedinečným způsobem. Jsou to Jana Vöröšová, Jakub Rataj a Šimon Voseček, který pro festival vytvořil kompozici s názvem „Hypnos“.
„Jedním z aspektů mojí práce, kterého si cením, je, že mám tvůrčí svobodu v tom, že se mi obvykle nepředepisuje, kterým směrem by mělo jít moje hudební myšlení. A v tomto případě to bylo zadání pro PKF – Prague Philharmonia s tím, že jsem od samého začátku věděl, že by to nemělo trvat déle, než patnáct minut“.
V partituře nové Vosečkovy skladby nalezneme i několik instrumentálních sól: „Ta tam jsou proto, aby z nich muzikanti měli radost. Myslím si, že i v orchestrálních skladbách je hezké, když jednotlivé nástroje mohou hrát sami, když se mohou jakoby předvést, když občas z toho kompaktního orchestrálního zvuku najednou vystoupí nějaká konkrétní barva. Takže je to vlastně skladba, ve které se střídá orchestrální zvuk a sólistický zvuk, což vlastně trošku souvisí s mými zkušenostmi z Nové hudby. Já vlastně píšu mnohem víc pro komorní ansámbly než pro orchestr a tyto zkušenosti se vlévají i do této skladby,“ říká skladatel.
A co si můžeme podle Šimona Vosečka představit pod samotným názvem jeho Hypnos? „Co vás napadne… Já bych ten název nerad nějak konkretizoval, protože je tam spousta možných asociací. Hypnos byl řeckých bůh pokojného spánku. Zároveň se jméno tohoto boha použilo pro hypnózu a moje asociace s hypnózou není zrovna pokojná, protože to znamená, že někdo nad vámi přebírá moc. Jinak ta skladba se v podstatě pohybuje někde právě mezi pokojným spánkem a spánkem dosti neklidným“.
Česká filharmonie má ve své hudební krvi eleganci, aristokracii zvuku, vřelost i noblesu, říká dirigent Louis Langrée
Jednou z linií letošního ročníku festivalu Pražské jaro je francouzská hudba a její interpretace. V pátek 31. května u nás poprvé hostuje francouzský dirigent Louis Langrée, který společně s Českou filharmonii uvede v Obecním domě program, který nabídne tři charakteristické polohy francouzské hudby: nevázanou hýřivost představovanou Berliozem, magickou průzračnost zosobňovanou Ravelem a vroucnost ztělesněnou Franckem.
Nastudování Vosečkovy skladby se ujal teprve pětadvacetiletý britský dirigent Ben Glassberg, který před dvěma lety získal Grand Prix na 55. ročníku dirigentské soutěže ve francouzském Besançonu: „Pražské jaro vnímám jako jeden z nejprestižnějších světových hudebních festivalů. Listujete jeho katalogem a na jedné straně vidíte jméno Antonia Pappana, o několik stránek před ním jméno Jakuba Hrůši a dále například Louise Langrée… a pak si nalistujete stránku, kde vidíte vlastní fotografii. To je to úžasné… Myslím si, že pro každé orchestr je důležité, aby se v určité míře věnoval také soudobé hudbě, protože ta reaguje na realitu, která vás dnes a denně obklopuje. Když se vám zároveň dostane té cti, že můžete některou z těch soudobých skladeb uvést ve světové premiéře, jako já skladbu Hypnos od Šimona Vosečka, je to něco mimořádného. Toto dílo nikdy před tím nikdo neslyšel a já si uvědomuji tu obrovskou zodpovědnost, se kterou mu společně s orchestrem PKF – Philharmonia vdechneme život. Skladbu Hypnos vnímám jako dílo, které je opravdu velmi dobře a jasně napsáno. A tím mi Šimon víceméně usnadnil práci, nemusím do toho za každou cenu šroubovat nějakou svou vlastní interpretaci, která by se mohla se skladatelovým záměrem míjet. Je to dílo plné barev a emocí, pohybuje se na hranici snu a probuzení. Není to sice programní hudba, ale je to hudba, která podněcuje vaši představivost. Je tedy na každém z posluchačů, co si při jejím poslechu představí. A PKF ji hraje s energií, která je zkrátka úžasná.“
Záznam koncertu vysíláme v pátek 31. května ve 20 hodin.
Program:
Šimon Voseček: Hypnos (světová premiéra skladby na objednávku Pražského jara)
Wolfgang Amadeus Mozart: Koncert pro lesní roh a orchestr č. 2 Es dur
Wolfgang Amadeus Mozart: Symfonie č. 40 g moll
Hraje Alexandre Collard (lesní roh) a PKF Prague Philharmonia, řídí Ben Glassberg.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
