Malý velký román. V próze Kontinuita parku se najde (nejen) generace dnešních třicátníků

26. srpen 2021

Fotograf a spisovatel Petr Šesták několik let křižoval Evropu s pojízdnou výstavou fotografií a bohaté zkušenosti z nomádského života následně zúročil také ve své literární tvorbě – nejprve v cestopisu Kočovná galerie z roku 2014, o rok později v povídkové sbírce Štvanice. Jistou mírou autobiografičnosti se vyznačuje i jeho nová kniha – román Kontinuita parku, který vyšel v nakladatelství Host.

Autor v současné době žije převážně v Praze a mimo jiné organizuje kulturní akce v jednom malém příhraničním městě. A právě do blíže neurčeného městečka v českém pohraničí zamíří protagonista románu Josef, který si od návratu na rodnou hroudu nemálo slibuje. Má totiž v plánu nejen učit na místním gymnáziu, ale především „pěstovat citlivé duše maloměsta“. 

Patosem lehce zavánějící zápletka nakonec dala vzniknout dílu, které bych se nebál označit za generační román – a to velmi zajímavý a čtivý.

Vyprávění prodchnuté zdravou mírou sebeironie nabízí množství trefných postřehů týkajících se české společnosti. Mně osobně byl obraz našeho světa i jeho výklad v knize jen o tři roky staršího Petra Šestáka velmi blízký.

Zdařilý románový debut s přesahem

Čtěte také

Autor svůj román pojal do jisté míry též jako svébytný příspěvek k aktuální společenské debatě o naší novodobé historii. O tom svědčí i záměrná neurčitost a jistá schematičnost zvolených kulis (vykreslených ovšem velmi plasticky). V barvitých osudech některých postav se výmluvně odráží duch doby a prožitky generace, kterou formoval pád komunistického režimu a nástup nových technologií.

Samotný styl vyprávění se vyznačuje absencí přímé řeči a lpěním na er-formě – s jedinou výjimkou, kdy hlavního hrdinu oslovuje samo jeho rodné maloměsto. Suverénní je i Šestákova práce s jazykem, počínaje volbou neobvyklých jmen postav a užíváním neotřelých metafor konče. Nemluvě o povedeném básnickém předzpěvu, který celou knihu otevírá.

Výmluvný příběh „hrdiny naší doby“

Ačkoli se tuzemští spisovatelé a spisovatelky uchylují k ironickému zobrazení české společnosti a obzvláště maloměsta poměrně často, román Kontinuita parku je výjimečný tím, že se do autorova záběru dostávají i kořeny současných poměrů, zejména pak nelehký proces porevoluční transformace, který v mnoha ohledech neskončil dodnes.

Sympatická je i Šestákova snaha blíže osvětlit jednu z konkrétních příčin dnešního marasmu, a sice obecnou tendenci přehlížet význam titulní „kontinuity“, jejíž hodnoty si byli naši předci dobře vědomi.

Petr Šesták, Kontinuita parku, Host, 2021

Příběh Josefa a jeho boje s větrnými mlýny v podobě českého maloměsta se stal základem generační románové výpovědi. A právě proto bych se vůbec nedivil tomu, kdyby Šestákovo nepohodlné svědectví přes své nesporné literární kvality nakonec zapadlo.

Tomu ostatně nasvědčuje i zanedbatelné množství recenzí, kterých se román Kontinuita parku zatím dočkal. Ale abych parafrázoval hrdinova slova: v malé zemi má i malý ohlas velkou cenu. Aspoň v to doufám.

autoři: Petr Nagy ,
Spustit audio

Související