Malý velký román. V próze Kontinuita parku se najde (nejen) generace dnešních třicátníků

26. srpen 2021

Fotograf a spisovatel Petr Šesták několik let křižoval Evropu s pojízdnou výstavou fotografií a bohaté zkušenosti z nomádského života následně zúročil také ve své literární tvorbě – nejprve v cestopisu Kočovná galerie z roku 2014, o rok později v povídkové sbírce Štvanice. Jistou mírou autobiografičnosti se vyznačuje i jeho nová kniha – román Kontinuita parku, který vyšel v nakladatelství Host.

Autor v současné době žije převážně v Praze a mimo jiné organizuje kulturní akce v jednom malém příhraničním městě. A právě do blíže neurčeného městečka v českém pohraničí zamíří protagonista románu Josef, který si od návratu na rodnou hroudu nemálo slibuje. Má totiž v plánu nejen učit na místním gymnáziu, ale především „pěstovat citlivé duše maloměsta“. 

Patosem lehce zavánějící zápletka nakonec dala vzniknout dílu, které bych se nebál označit za generační román – a to velmi zajímavý a čtivý.

Vyprávění prodchnuté zdravou mírou sebeironie nabízí množství trefných postřehů týkajících se české společnosti. Mně osobně byl obraz našeho světa i jeho výklad v knize jen o tři roky staršího Petra Šestáka velmi blízký.

Zdařilý románový debut s přesahem

Čtěte také

Autor svůj román pojal do jisté míry též jako svébytný příspěvek k aktuální společenské debatě o naší novodobé historii. O tom svědčí i záměrná neurčitost a jistá schematičnost zvolených kulis (vykreslených ovšem velmi plasticky). V barvitých osudech některých postav se výmluvně odráží duch doby a prožitky generace, kterou formoval pád komunistického režimu a nástup nových technologií.

Samotný styl vyprávění se vyznačuje absencí přímé řeči a lpěním na er-formě – s jedinou výjimkou, kdy hlavního hrdinu oslovuje samo jeho rodné maloměsto. Suverénní je i Šestákova práce s jazykem, počínaje volbou neobvyklých jmen postav a užíváním neotřelých metafor konče. Nemluvě o povedeném básnickém předzpěvu, který celou knihu otevírá.

Výmluvný příběh „hrdiny naší doby“

Ačkoli se tuzemští spisovatelé a spisovatelky uchylují k ironickému zobrazení české společnosti a obzvláště maloměsta poměrně často, román Kontinuita parku je výjimečný tím, že se do autorova záběru dostávají i kořeny současných poměrů, zejména pak nelehký proces porevoluční transformace, který v mnoha ohledech neskončil dodnes.

Sympatická je i Šestákova snaha blíže osvětlit jednu z konkrétních příčin dnešního marasmu, a sice obecnou tendenci přehlížet význam titulní „kontinuity“, jejíž hodnoty si byli naši předci dobře vědomi.

Petr Šesták, Kontinuita parku, Host, 2021

Příběh Josefa a jeho boje s větrnými mlýny v podobě českého maloměsta se stal základem generační románové výpovědi. A právě proto bych se vůbec nedivil tomu, kdyby Šestákovo nepohodlné svědectví přes své nesporné literární kvality nakonec zapadlo.

Tomu ostatně nasvědčuje i zanedbatelné množství recenzí, kterých se román Kontinuita parku zatím dočkal. Ale abych parafrázoval hrdinova slova: v malé zemi má i malý ohlas velkou cenu. Aspoň v to doufám.

autoři: Petr Nagy ,
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...