Málo známé tranzitní tábory či story Benjamina Netanjahua. V Izraeli dnes vznikají silné dokumenty, říká hebraistka Lenka Bukovská
O izraelské literatuře, jazyce, hudbě, mýtech i silných dokumentech mluvila ve Vizitce Lenka Bukovská, překladatelka z hebrejštiny, která českému publiku zprostředkovává díla Amose Oze, Davida Grossmana anebo Chanocha Levina. Jak ve Vizitce řekla, za vším stojí její prvotní touha po studiu mystického učení kabala.
Jako gymnazistka Lenka Bukovská ráda chodila po pražském Starém Městě, četla Gustava Meyrinka, toužila se naučit jazyk, který nikdo nezná, a táhlo ji to k mystice: viděla se jako kabalistka. Obhlédla proto nabídku porevoluční Státní jazykové školy, kde narazila na kurz moderní hebrejštiny. Jazyk ji po pár lekcích chytil, během studií na Institutu základů vzdělanosti pak lásku k jazyku, psanému textu a hledání nejvhodnějších slov stvrdila úspěšným absolvováním překladatelského semináře. Následná studia hebraistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pak byla jasná volba.
„První zakázku, překlad knihy Amose Oze, jsem dostala díky profesorce Jiřině Šedinové,“ řekla ve Vizitce, kterou moderovala Markéta Kaňková. Knihu o dvou novelách Až do smrti přeložila společně s kamarádkou a hebraistkou Marianou Fisher. Na překladech spolupracovaly i poté, co se Fisher odstěhovala za manželem na Floridu. „Občas si jedna z nás přivstala nebo jedna šla později spát, komunikace nad textem probíhala samozřejmě i online. Osamělá překladatelská práce měla najednou úplně jiný rozměr, když všechny ty překladatelské oříšky můžete řešit s kolegou, kamarádem.“
Přátelský a vnímavý David Grossman
Kromě Amose Oze překládá Lenka Bukovská i knihy Davida Grossmana, držitele Man Bookerovy ceny. Jeruzalémského rodáka má ráda nejen jako autora, ale i jako člověka. Ve Vizitce mluvila o zkušenosti z loňského týdenního překladatelského semináře, který zorganizoval. „Je to introvert, hrozně vnímavý, přátelský, nesobecký, každé naše setkání ve mně mnoho týdnů rezonovalo.“
Kdyby svět nezasáhla pandemie koronaviru, začal by v Praze 16. října festival izraelského filmu Kolnoa. Lenka Bukovská k řadě filmů překládala titulky, a proto má o současné izraelské tvorbě dobrý přehled. Soudí, že tamní kinematografie udělala v poslední době obrovský krok kupředu a že se jedná o jedno z nejprogresivnějších kulturních odvětví. Zájemcům o izraelský film dala několik vesměs dokumentárních tipů.
Zatímco snímek King Bibi jen s pomocí archivních záběrů ukazuje mediální i politický vzestup současného kontroverzního premiéra Benjamina Netanjahua, Maabarot – život v přistěhovaleckých táborech je prvním dokumentem, jenž mapuje kontroverzní téma tranzitních táborů v Izraeli. „Je to téma, o kterém se moc nemluví,“ konstatuje Lenka Bukovská. „V padesátých letech sem proudily stovky tisíc přistěhovalců. Dát jim práci nebylo reálné, takže se hledaly způsoby, jak je postupně integrovat. Nejjednodušší bylo stavět tranzitní tábory, v nichž lidé bydleli ve stanech a v boudách. Nakonec v nich zůstali jen Židé z islámských zemí, kteří měli úplně jiné zvyky i životní úroveň. Integrovat se je nepodařilo, což stálo v základech diskriminace a xenofobie, které v Izraeli přetrvávají dodnes,“ vysvětluje Bukovská s tím, že film je celý složený z výpovědí lidí, kteří tábory prožili. Sama se u jeho sledování místy neubránila slzám.
Optimistické vyznění má naopak krátký snímek Ženy z kadeřnictví. Zatímco angažovaná kadeřnice se ze svých zákaznic snaží vymámit obžalobu Izraele za diskriminaci Palestinců, ukazuje se, že realita je jiná a „velké“ dějiny každodennímu pohodovému soužití Židů a Arabů nikterak nebrání. „Kdybychom to měly na povel my, je dávno mír,“ zaznívá z úst žen ve filmu.
Související
-
Amos Oz: Kafka je jako rána sekerou do prsou
Nejznámější izraelský spisovatel Amos Oz si do Prahy přijel převzít Cenu Franze Kafky. Zařadil se tak do prestižní společnosti Philipa Rotha, Elfriede Jelinek, Haro...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
