Lunovis anebo Měsíčku na nebi hlubokém. Experimentální koláž Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala

Žánru rozhlasové hry se Bohumila Grögerová s Josefem Hiršalem začali věnovat od konce 60. let a navázali přitom na své experimenty s fónickou poezií. Jejich hry lze bezpochyby řadit k těm nejradikálnějším a zároveň nejpozoruhodnějším počinům, jaké v našem literárním prostředí vznikly.

Čtěte také

Stáří. Ztráty. Smíření? Rukopis Bohumily Grögerové bolí i uchvacuje

Ještě před nástupem normalizace stihli uvést dvě hry v západním Německu, třetí hra, literární montáž o Faustovi, již kvůli přetrhaným kontaktům uvedena nebyla. Josef Hiršal se žánru rozhlasové hry během 70. let přestal věnovat, Bohumila Grögerová ale psala dál do šuplíku, a to poměrně intenzivně. Po roce 1989 ovšem opět společně rozvinuli hru Lunovis psanou pro německý rozhlas do nové české verze.

Takřka ve všech hrách Grögerové a Hiršala tvoří klíčové stavební paradigma princip stereofonie a právě Lunovis představuje v tomto ohledu nebývale propracované dílo. Německý mnohojazyčný Lunovis buduje pomocí postupně se rozšiřující stereofonní báze jakousi zvukově-vizuální lupu, která akusticky modeluje přibližující se, stále plastičtější povrch Měsíce. Pozdější česká verze, rozsáhlejší Lunovis aneb Měsíčku na nebi hlubokém (1993) v režii Hany Kofránkové je veskrze smířlivě fantazijní a vzdává melodramatický hold básnictví, pohádkovosti, fantazii. I tato hra spolehlivě dokládá, že Grögerová s Hiršalem chápali literární tvorbu jako nekonečný kosmos vztahů a variací.