Ludvík Vaculík: Český snář
Próza Český snář (samizdat 1981, Toronto 1983, Praha 1990) je bezpochyby Vaculíkovo stěžejní dílo. Kniha, kterou autor věnoval Jiřímu Kolářovi, bývá označována jako román–deník. Beletristickou výpravnost a hravost spojil autor s touhou po maximální pravdivosti, autenticitě osobní výpovědi. Zachytil nejen rok vlastního života, ale přinesl i obecnější obraz české společnosti z konce 70. let 20. stol. – viděné zevnitř disidentského prostředí.
Kniha měla v 80. letech velký ohlas, hlavně pro svou tématiku: otevřené zobrazení života disidentských kruhů. Řada lidí autorovi vytýkala přílišnou otevřenost, hlavně vzhledem k dobové politické situaci v totalitním státě, někteří mu vytýkali egocentrismus. Knihu však nelze zaměňovat za literaturu faktu, byť je pevně ukotvena v realitě. Autor neustále připomíná, že události nahlíží subjektivně, podle svého momentálního rozpoložení.
V edici Petlice vyšel v roce 1981 i sborník Hlasy nad rukopisem Českého snáře, pořízený ve 27 exemplářích pro autory příspěvků. Oficiálně pak v nakl. Torst, Praha 1991.)
Ludvík Vaculík v Českém snáři postihuje nejen společenskou atmosféru v normalizaci a na druhé straně vztahy ve společenství disidentů. Píše i o citových a milostných krizích muže středního věku, kterému byly vzaty možnosti uplatnění na vrcholu sil. Velkou pozornost věnuje i zahradě domu v Dobřichovicích, přičemž přírodní cykly, vždy tvořivé a plodné, kontrastují s tupou nehybností společenské atmosféry. Autentickým tématem je i opisování, vydávání a distribuce titulů edice Petlice a s tím spojené výslechy Státní bezpečností.
Pro současného čtenáře je kniha vzácně otevřenou a jazykově strhující výpovědí, jíž nechybí kritické charakteristiky událostí i osob, humor, erotično, existenciální otázky i ironická sebereflexe.
Ludvík Vaculík: Český snář
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...
Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Lidský faktor
Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová