Ludvík Hlaváček: Umělecká kritika by měla vycházet z intenzivního prožitku díla
V roce 1992 byl Ludvík Hlaváček pověřen založením a vedením Sorosova centra pro současné umění, jehož prostřednictvím se americký mecenáš maďarského původu snažil přispět k rozvoji posttotalitní společnosti. George Sorose inspirovala idea otevřené společnosti, kterou převzal od svého učitele Karla Poppera a která byla také zásadní pro koncipování činnosti pražského centra.
Cítili jsme povinnost mít ohled na tento kontext (otevřené společnosti) a proto jsme naše aktivity směřovali na nové tendence ve výtvarném umění jako například na Public Art nebo nová média.
Jedním z výrazných počinů Sorosova centra současného umění v Praze byla výstava nových médií Orbis fictus, která byla na konci roku 1995 představena ve Valdštejnské jízdárně. Byla to tehdy vůbec první výstava oboru nových médií v našem prostředí.
Jiří David: Na českém provozu umění mě nejvíc trápí určitá ztráta paměti
Jiří David na výtvarnou scénu vstoupil v druhé polovině 80. let a od té doby nepřehlédnutelným způsobem spoluutváří nejen vývoj českého výtvarného umění, ale také debatu o pozici umělce a umění ve společnosti.
Na ideu otevřené společnosti pak přímo navázala výstava na téma Public Art, která v posttotalitní společnosti devadesátých let vyvolala reakce, jež v souvislosti s uměním ve veřejném prostoru nastolily nové otázky.
Když se v devadesátých letech vyslovilo angažované umění, řada starších lidí si vzpomněla na socialistický realismus. I překlad Public Art byl obtížný. Jeden redaktor napsal, že to slovo veřejné mu připomíná veřejné záchodky nebo veřejné domy…
Ostatně s dobou normalizace, kdy význam slov angažované umění byl vnímán v souvislosti s totalitní ideologií, má Ludvík Hlaváček bohaté zkušenosti. Jako signatář Charty 77 byl vyhozen z Ústavu pro teorii a dějiny umění tehdejší Československé akademie věd a až do roku 1989 se živil manuální prací. Vedle toho ale v osmdesátých letech spoluvydával samizdat „Někdo něco“, který byl zaměřený na kritiku soudobého umění.
Pavlína Morganová: Výtvarné umění se v 90. letech vyvíjelo nesmírně velkou rychlostí
Historička umění a vedoucí Vědecko-výzkumného pracoviště AVU Pavlína Morganová publikovala v našem prostředí první soubornou práci na téma české akční umění. Zabývat se jím začala už v rámci své diplomové práce a to přesto, že šlo o téma rozsáhlé, do té doby nezpracované a především s omezenou dokumentací.
Po sametové revoluci byl redaktorem dvouměsíčníku Výtvarné umění, který navázal na v roce 1971 násilně přerušenou tradici stejnojmenného časopisu. Periodikum bohužel dnes už neexistuje, ale ve své době do něj přispívaly výrazné osobnosti z řad teoretiků a kritiků umění, které před rokem 1989 působily v neoficiální kulturní sféře. V pořadu Vizitka Ludvík Hlaváček mluví také o svém názoru na současnou kritiku umění: „Umělecká kritika by měla vycházet z intenzivního prožitku díla. Umělecké dílo není hmotný předmět, který visí na stěně, ale teprve ten dialog, který s ním zahájíme…“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
