Ludvík Aškenazy: Povídky

Ludvík Aškenazy (vlevo) a Karel Höger

Ze sbírky Vajíčko jsme vybrali povídky Busta, Osud, Romeo a Vino et Olio.

Povídková sbírka Ludvíka Aškenazyho Vajíčko vyšla v roce 1963 a svým duchem už předznamenává nejlepší léta české prózy.

Prvních dvanáct povídek je zasazeno do doby nacistické okupace a 2. světové války a často se v nich objevují motivy příznačné pro židovský úděl té doby. Z nich jsme vybrali povídky Busta, Osud a Romeo. Poslední povídka, Vino et olio, je lehce ironickým záznamem ze společné cesty spisovatelů do Itálie a jemnou poctou Františku Hrubínovi.

Povídky mají v sobě zvláštní paradox – ačkoliv nejsou veselé, mají humor, jímž je ostatně prostoupeno celé Aškenazyho dílo.

Vajíčko je poslední z povídkových souborů, který Ludvík Aškenazy napsal v českém jazyce. Po odchodu do emigrace psal – z větší části pro dětské čtenáře – především v němčině.

Ludvík Aškenazy byl řadu let zaměstnán v Československém rozhlase a patří mezi klasiky rozhlasové hry. Připomeňme si jeho životopis: pocházel z česko-židovské rodiny v Českém Těšíně. Maturitu složil roku 1939 v polské Stanislavi, tehdy právě zabrané SSSR. Pak studoval v polském Lvově slovanskou filologii.

Za druhé světové války působil v 1. československém armádním sboru v SSSR vedeném Ludvíkem Svobodou, bojoval i u Sokolova. S vojskem se vrátil do vlasti a hned po návratu, v květnu 1945, se seznámil a poté oženil s Leonií, dcerou německého spisovatele Heinricha Manna. Narodili se jim synové Heinrich (Jindřich) a Ludwig Mann.

Roku 1968 emigroval s rodinou do západního Německa, dál byl spisovatelem na volné noze, po nějaké době začal psát německy. Až do roku 1976 žil v Mnichově. Pak se odstěhoval do Itálie, kde roku 1986 ve věku 65 let v Bolzanu zemřel.


Účinkuje: Michal Pavlata, Miroslav Táborský, Radek Valenta a Klára Sedláčková-Oltová, Igor Bareš

Autor: Ludvík AškenazyPřipravila: Eva WilligováRežie: Jaroslav Kodeš

Spustit audio
autor: Tvůrčí skupina literárně-dramatické tvorby