Louise Glücková: Noc věrnosti a ctnosti. Poslední básnická sbírka americké nobelistky

Jak se psalo v NY Times, nehledejte zde útěchu, ale ani beznaděj: „Vysoké umění i hluboký prožitek vychází z momentů, kdy se každodenní události stávají magickými, kdy rozčarování vede k opětovnému okouzlení.“

Po čase se na Vltavě vracíme k této sbírce v pořadu, který představuje reprezentativní výběr z českého vydání v překladu Terezy Vláškové, ale také původní hudebně zvukovou kompozici skladatele Michala Rataje s herci Lucií Trmíkovou a Jiřím Štréblem.

Čtěte také

Básně dokonalé jako antické sochy. Chybí letos Nobelově ceně za literaturu celospolečenský přesah?

Vzpomínání, zapomínání, snění, smysl života, životní cesta, rodina, domov, umírání, časovost, dílo, odkaz. To jsou tematické okruhy sbírky, která se dokáže vyjadřovat nejrůznějšími způsoby: od kvazi deníkových zápisků fiktivních postav (například malíře, jehož opustil cit v rukou) až po rytířská či kafkovská podobenství. Jestliže se o hlasu básnířky Louise Glückové píše jako o prostém, znamená to, že její poetika se nevyznačuje květnatostí nebo neotřelostí slov a metafor.

Jazyk poezie Glückové je přístupný – její umění spočívá spíše ve vyjadřování komplexního pocitu, myšlenky, prožitku skrze obrazy a situace, ve kterých všedností proniká fantastika s příměsí mýtu. A takhle se z velmi intimní zkušenosti stává zkušenost sdílená. Je to najednou klíč k životu nás všech, kterým ovšem musíme obraz, situaci nebo příběh, otevřít jako čtenáři sami. Ve svém projevu, který napsala při příležitosti udělení Nobelovy ceny, se Glücková vyznává z obliby poezie, „pro kterou je zásadní přínos posluchače nebo čtenáře – jako důvěrníka, spiklence, nebo toho, kdo neoslyšel křik.“