Literatura tehdy hrála daleko větší roli než dnes, říkají autoři Literární kroniky první republiky

1. listopad 2018

Nedávno se na pultech knihkupectví objevila mimořádná publikace, která čtenáře provádí literárním životem první republiky, a to na území celého tehdejšího Československa.

Erik Tabery jako jeden z prvních novou publikaci okomentoval slovy: „Znovu si při listování opakuji: takové kulturní bohatství máme. Škoda, že se k němu tak málo hlásíme.Literární kronika první republiky vznikla za krátkou dobu, během roku a půl. Publikace je společným dílem literárních historiků, historiků kultury a archivářů z Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR v Praze, Památníku národního písemnictví a Ústavu slovenské literatury Slovenské akademie věd v Bratislavě. Pavel Janáček, ředitel Ústavu pro českou literaturu AV ČR, vyzdvihuje dlouhodobě kvalitní vztahy mezi zmíněnými institucemi, bez kterých by takto obsáhlý titul nemohl vzniknout.

Respekt k literátům

Na 520 stranách nás autoři provádí jednadvaceti lety trvání první republiky. „Literatura hrála v očích veřejnosti daleko větší roli než dnes. Názory literátů rezonovaly v médiích. Neznamená to, že by lidé více četli a rozuměli literatuře. Ale literatura byla pokládána za vážnější věc ve společnosti,říká Tomáš Pavlíček, vedoucí Literárního archivu Památníku národního písemnictví.

Do knihy se promítly i skutečnosti, které považujeme za důležité až z dnešního pohledu. Petr Šámal, literární kritik a hlavní editor této publikace, uvádí jako příklad založení Devětsilu, které tehdy vyvolalo jen jednu zmínku v Lidových novinách. Naopak k 85. narozeninám Adolfa Hejduka tehdy vycházelo mnoho oslavných článků a dnes se o něm zmiňujeme jen okrajově.

Étos první republiky? Být moderní

Kniha se však neomezuje jen na česky psanou literaturu na území Československa, ale reflektuje i produkci německou, slovenskou, polskou nebo maďarskou. „Forma událostí, které běží měsíc za měsícem, nám umožnila zachytit, jak se literatura a literární dění promítalo do každodenního života v celém Československu,popisuje Šámal. Společenský status spisovatele byl tehdy o poznání jiný tehdy než dnes: „Řada spisovatelů pracovala i v novinách, překládali nebo měli další povolání. Spisovatelé také často řídili knižní edice a svým výběrem budovali profil nakladatelství. Okruh lidí, kteří se pohybovali kolem literatury, byl široký a struktura kultury byla velmi bohatá. Celkově se dbalo na modernost. Nakladatelství stála o moderní vyznění, což patřilo k étosu první republiky.

Vstřícný přístup ke čtenáři

„Publikaci jsme rozdělili do 21 oddílů po jednotlivých letech stejně jako 21 let první republiky. Původně se mělo jednat o kalendárium, nakonec se koncept rozšířil tak, jak přibýval obsah. Každá kapitola má pevně dané členění na oddíly Události - Dílo - Souvislosti,vysvětluje Pavlíček.

V čem po sto letech navazujeme na první republiku?

Tomáš Garrigue Masaryk s děvčátkem v kroji

Slavíme sto let státu, který před 80 lety zanikl a před 25 se definitivně rozpadl i jeho pohrobek. Máme k němu nějakou vazbu nebo je to jenom zase to naše ohlížení se do minulosti jako bylo silné po roce 89? Slováci to možná mají v něčem jednodušší, oni se asi více než my cítí být těmi, kdo si tvoří vlastní stát. My stále navazujeme na těch 100 let. Jaký máme poměr k Československu a co to tu vlastně slavíme?

Kronika obsahuje více než tisíc knižních obálek a množství fotografií, reklamních materiálů, karikatur, ukázek rukopisů a dalších vizuálních dokumentů. „Původní představa byla, že si vystačíme s materiály uloženými v Památníku národního písemnictví. Nakonec jsme ale kontaktovali i knihovny, archivy v Německu a na Slovensku, zapojili své přátele a čerpali z dobového tisku. Objednávali jsme dokonce i obrazovou dokumentaci z Oxfordu, kde je uložen originál Kafkova Zámku,doplňuje Pavlíček. Šámal zdůrazňuje, že po celou dobu dbali na to, aby byl jazyk Literární kroniky vstřícný ke čtenáři a neuzavíral se jen do vědecké komunity.

Celé ArtCafé včetně hudby podle výběru Elišky Vidomus si můžete poslechnout zde:

Spustit audio

Související