Libuše Moníková: Oko, na bulvě motýl

Setkání s románovou tvorbou spisovatelky, která větší část svého života strávila v exilu v Německu, připravila a komentáře čte Milena M. Marešová. V režii Markéty Jahodové účinkuje Apolena Veldová.

Libuše Moníková (1945–1998) vystudovala germanistiku a anglistiku na FF UK a za skvělou diplomovou práci jí byl nabídnut stipendijní pobyt na univerzitě v Göttingenu. Bylo to v roce 1969, a tak můžeme jen dodatečně spekulovat, jestli pro její rozhodnutí přestěhovat trvale do Německa, byla nutnost následovat manžela, s nímž se tam seznámila, smrt matky, anebo následky okupace tehdejšího Československa vojsky Varšavské smlouvy.

Přesné důvody se nedozvíme, zbývá ovšem zásadní možnost, jak alespoň některé souvislosti myšlení a názorů Libuše Moníkové pochopit – její románové a esejistické dílo, které mnohé napoví. Z jejích deseti knih, které napsala německy, byly v českém překladu vydány čtyři romány – Ledová tříšť, Pavana za mrtvou infantku, Fasáda, Zjasněná noc – a kniha esejů o jejím zřejmě nejoblíbenějším spisovateli: Eseje o Kafkovi.