Les

„Půjdeme do lesa,“ rozhodla naše máma, když už nevěděla, co s námi, a tak se vyrazilo. K lesu patřil rohlík, který se snědl někde na pařezu, poštípané nohy a něco, do čeho se dalo sbírat. V lese je totiž vždycky co sbírat, jednou šišky, kterými si zatápí a které na roštu v kamnech drží tvar a svítí, i když už vlastně shořely, podruhé všelijaké plody, které v bandasce přibývají do chvíle, kdy strčíte první do pusy, protože potom už nejde přestat.

Zvláštní kapitola je houbaření, které znamená, že se lesem v opatrných přískocích pohybují postavy s košíky i nevymýtitelnými igelitkami, a pokud se omylem potkají, pohlížejí na sebe se směsí žárlivosti, kdo se komu vetřel do revíru a našel větší křemenáč, a mlčenlivého spiklenectví těch, kdo si rozumějí.

V lese totiž platí zvláštní pravidla. Nejenom ta, která se hlásají na cedulích u jejich vstupu nebo jsou stanovena obecní vyhláškou, jako že „rušení klidu a volné pobíhání psů je zakázáno“ nebo se zapovídá „hrabat stelivo a odhazovat odpadky“ či „jezdit na kole, na koni nebo na saních mimo vyznačené trasy“.

Sami od sebe při vstupu mezi stromy ztlumíme hlas a jdeme opatrně a mimoděk se nám vybavují všechny ty příběhy o hejkalech, jezinkách a bludných kořenech – o těch posledních už proto, že dřív nebo později o nějaký ten tlustý kořen trčící do cesty zakopneme nebo si o něj natrhneme nohavici.

„Kdo se bojí, nesmí do lesa,“ vzpomeneme si a honem se přestaneme bát, ale sami v noci bychom tu stejně zůstat nechtěli, a to ani „na vyhrazených tábořištích“, jak povoluje lesní řád. Slyšeli ti, kdo lesní řád psali, vůbec něco o bosorkách?!

Bájivá fantazie, kterou les probouzí, do onoho „souboru biocenóz“ patří na předním místě, les a příběhy patří k sobě. Nejspíš i proto tam i tam v posledních letech obnovují všechny ty lesní křížky nebo studánky a staví k nim cedule s pověstmi a vyprávěními, které k těm místům patří.

Půjdeme do lesa. Houby sice ještě neporostou, ale budeme sbírat štípance, roztržené nohavice a příběhy, ať už je přečteme někde na ceduli anebo si je pod vysokými zelenými stromy prostě vymyslíme.