Leonid Andrejev: Propast a Smích

Ruský spisovatel a dramatik Leonid Nikolajevič Andrejev se narodil se do zchudlé šlechtické rodiny v roce 1871. Po studiu na gymnáziu úspěšně dokončil práva. Advokátní praxi se krátkou dobu věnoval, ale brzy se začal soustředit jen na literární činnost. Své první povídkové počiny nabídl petrohradskému listu Týden, redakce mu je však vrátila. V roce 1895 jsou v Orlovském věstníku otištěny jeho črty ze studentského života. Několik let pracoval jako fejetonista pro moskevské noviny Kurjer, kde si jeho povídek všiml Maxim Gorkij. Gorkého sklon k realismu a politické angažovanosti ale brzy přestal ladit s Andrejevovým pohledem na svět a jeho pojetím literárního hrdiny. Ten jeho je často pasivní obětí okolností, proti kterým se nedokáže vzepřít, ztracen uprostřed nepřátel.

Ačkoli expresionismus jako směr se zformoval později, často se o Andrejevovi mluví jako o jednom z prvních expresionistů. V dramatech (např. Černé masky, Anathema) napsaných okolo roku 1908 je velmi výrazná otázka lidské nesmrtelnosti, svobody, boje mezi dobrem a zlem, rozumem a citem. V jeho poslední knize Satanův deník, napsané krátce před smrtí, zachycuje válečné šílenství. Světová válka ho zastihla ve finské části Ruska, kde i přes zhoršující se zdravotní stav nepolevoval ve své tvorbě. Leonid Nikolajevič Andrejev zemřel 12. září 1919.