Bowieho Lazarus je existenciální úvahou o smíření člověka se světem
Skoro to vypadá, že se Městským divadlům pražským hned z kraje sezony povedla trefa do černého. Repertoár svých tří scén se umělecké vedení rozhodlo obohatit o muzikálový titul Lazarus, jehož autorem byla jedna z nejvýraznějších osobností světové popové scény, David Bowie.
Pod povrch tohoto titulu i na jeho kritickou reflexi se v následujícím pořadu zaměřili hudební publicista Jiří Špičák, dramaturg, který se dlouhodobě zaměřuje na muzikál Patrick Fridrichovský, překladatel libreta Michal Zahálka a také tvůrce inscenace, režisér Marián Amsler a dramaturgyně Jana Slouková.
Muzikál Lazarus byl poprvé uveden v New York Theatre Wokshop na konci roku 2015. David Bowie společně s irským dramatikem Endou Walshem v muzikálu probouzí k životu postavu mimozemšťana Thomase Jeroma Newtona. V roce 1976 tuto postavu ztvárnil ve filmu Nicolase Roega Muž, který spadl na Zemi právě David Bowie. Tento záhadný muž hledal na zemi nové místo pro život, ale nakonec na naší planetě uvízl, což se mu stalo, jak se v muzikálu dozvídáme, osudným.
V muzikálu Lazarus je Thomas Jerome Newton představen jako bytost ztracená ve svých vzpomínkách, nešťastný, vyčerpaný muž utápějící se v alkoholu, bez vůle žít, ale toužící po svobodě. V roli Thomase Jeroma Newtona se alternují Igor Orozovič a Ondřej Ruml.
Marián Amsler k tomu dodává: „Lazarus je hodně intimní, možná až introvertní dílo. Řada lidí si myslí, že je to muzikál o Davidu Bowiem. Ale to není úplně pravda, i když Thomas Jerome Newton jakožto postava cizince na planetě Zemi bylo Bowieho alter ego. Tudíž nějaké paralely s jeho životem by se tam najít daly.“
Inscenace je uváděna v češtině, přičemž české pasáže jsou titulkovány do angličtiny. Písně Davida Bowie zaznívají v anglickém originále s českými titulky. Libreto i písně do češtiny přeložil Michal Zahálka.
„Ten text je na první přečtení skutečně nesnadno proniknutelný. Jedná se o surreálný příběh, ve kterém se jednotlivé scény vzájemně popírají. Jenom matně tušíme obrysy příběhu, ve kterém hlavní hrdina dochází ke smíření se světem,“ popisuje Michal Zahálka.
Co všechno Bowieho poslední dílo předcházelo. Kde se u něj vzala touha vytvořit muzikál? A jaký byl vůbec vztah Davida Boewiho k divadlu? Témata pro hudebního publicistu Jiřího Špičáka.
„Bowieho velký úspěch přišel díky tomu, že spojil rockovou hudbu s divadlem. Roli Ziggyho Stradusta hrál ve své době Bowie pořád a byl to Lindsey Kemp, herec a choreograf, který mu pomohl s jevištním ztvárněním jeho koncertu. Bowie si vzápětí uvědomil, že divadlo je nástroj, který mu může v jeho hudební kariéře pomoci,“ míní Jiří Špičák.
Čtěte také
A jak si podle dramaturgy a odborníka na muzikál Lazarus stojí v kontextu české, nejen muzikálové, scény? Na otázku odpovídal Patrick Fridrichovský: „Muzikál by neměl být cizím slovem pro činoherní nebo repertoárové divadlo. Herec by měl umět dobře pohybovat na půdě činohry i muzikálu. Z tohoto hlediska považuji výběr titulu pro Městská divadla pražská jako dobrý, protože umožňuje se uplatnit činoherním interpretům, kteří nemají s muzikálem zkušenosti, ale přitom k němu mají dispozice.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
