Laboratoř německé avantgardy. Experimentální stavba Haus am Horn je jedním z prvních modernistických domů v historii
Jako prototyp moderního bydlení byl v německém městě Výmar roce 1923 vystavěn Haus am Horn. Koncepce jeho architektury a interiérů je společným dílem několika tvůrců a studentů z legendární školy Bauhaus, která vznikla ve Výmaru v roce 1919. Malý jednopodlažní nenápadný dům v tradiční vilové čtvrti Gründerzeit se stal senzací výstavy Werkschau pořádané školou Bauhaus v roce 1923. Veřejnosti byl otevřen od července do září a na jeho návštěvu se musely čekat fronty.
Jedná se o jeden z prvních modernistických domů v historii vůbec. Byl laboratoří, ve které si představitelé avantgardy testovali nové principy stavitelství a moderního životního stylu budoucnosti. Architektura a design hrály v tomto ohledu svou zásadní úlohu. Podle školy Bauhaus a jejího zakladatele Waltera Gropia byly účinnými nástroji k dosažení nejenom nových forem bydlení, ale také nové sociálně spravedlivé společnosti.
Dům, jehož stavbu finančně podpořil berlínský developer a milovník avantgardy Adolf Sommerfeld, byl realizován na pozemku, kde se před tím nacházela zeleninová zahrada dodávající suroviny do školní jídelny. Architekt domu Georg Muche použil beton a kov a zkonstruoval jednoduchý kubický objem s vyvýšenou částí uprostřed. Pod ní se nachází hlavní obývací pokoj, zatímco ostatní pokoje jsou rozmístěné kolem něj.
Nebyl to ale pouze Muche, který se na stavbě a vybavení domu podílel. Dům se stal manifestem mezioborové spolupráce, která byla pro Bauhaus zásadním tématem. Nábytek do domu navrhl vynálezce ohýbaného trubkového nábytku Marcel Breuer, svítidla zase malíř, fotograf, sochař a pionýr kinetického umění László Moholy-Nagy. Mladá německá designérka Alma Siedhoff-Buscher, která se zabývala návrhy hraček, zařídila v domě dětský pokoj s originálním stavebnicovým nábytkem. Kuchyně od Benity Koch-Otte byla navržena podle nejnovějších trendů tzv. “Frankfurtské kuchyně”, která je dílem Margarete Schütte-Lihotzky. Celkové barevné schéma domu vzniklo podle návrhu Alfreda Arndta a Josefa Maltana.
Po skončení výstavy byl dům prodán právníkovi Franzi Kühnovi, který provedl několik úprav. Během války žil v domě vojenský důstojník a do roku 1971 v něm postupně žilo několik rodin. Poté si ho pronajmul historik architektury Bernd Grönwald, který ho pomalu začal restaurovat a otevírat návštěvníkům. V roce 1996 byl Haus am Horn společně s dalšími památky Bauhausu zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. V současnosti je v majetku sbírky Klassik Stiftung Weimar a mezi lety 2017-2019 byl kompletně zrestaurován do své původní podoby. Dnes je dům, stejně tak jako v době svého vzniku, otevřen veřejnosti a tvoří jednu část prohlídkové trasy dokumentující působení Bauhausu ve Výmaru.
Související
-
Vrcholné dílo belgického architekta Jacquese Dupuise. Projděte se belgickým Maison Bedoret
Výtvarně pojatá architektura Jacquese Dupuise byla během padesátých a šedesátých určena pouze velmi individualisticky založeným klientům.
-
Modernismus v australské buši. Adam Štěch se vydává po stopách Enrica Tagliettiho
Architekt Enrico Taglietti byl jedním z nejproduktivnějších představitelů australského modernismu minulého století.
-
Připomíná spíše továrnu než útulné bydlení. Adam Štěch představuje vlastní dům Poula Henningsena
V době svého vzniku ho považovali místní obyvatelé za nejošklivější dům v okolí. Ostatně stejně o něm hovořil i samotný jeho architekt Poul Henningsen.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
