Vrcholné dílo belgického architekta Jacquese Dupuise. Projděte se belgickým Maison Bedoret s Adamem Štěchem
Jacques Dupuis, který vystudoval architekturu u průkopníka modernismu v Belgii Victora Bourgeoise na bruselské škole l'Ecole nationale supérieure d'Architecture de la Cambre, je pozoruhodným představitelem belgického poválečného modernismu lehkých konstrukcí, organických forem, dokonalého řemeslného zpracování či dekorativních detailů. Dupuis byl především architektem rodinných domů, kterých postavil v průběhu padesátých a šedesátých let po celé Belgii desítky.
Po svých studiích na konci třicátých let se Dupuis věnoval nejdříve ilustraci a později se zaměřil na architekturu. Od roku 1941 spolupracoval s Rogerem Bastinem. Společně také cestovali do Dánska a Švédska, kde ho inspirovala skandinávská architektonická prostota. Své první domy navrhoval od poloviny čtyřicátých let. V padesátých letech spolupracoval s architektem Albertem Bontridderem a účastnil se výstavy EXPO 1958 v Bruselu. Architektonickou praxi opustil v sedmdesátých letech.
Dupuis nebyl typickým architektem. Potrpěl si na styl, rád hýřil a holdoval alkoholu. Jeho duše byla blízká spíše umělecké poezii nežli racionální architektuře. Typologie rodinného domu mu pak jeho přístup umožnila realizovat v nestandardních, vysoce individualizovaných projektech. Propojení struktury domu, obytného prostoru a na zakázku řešeného vybavení, nábytku, svítidel a uměleckých intervencí bylo v jeho projektech samozřejmostí.
Jednou z nejvýraznějších prací v tomto smyslu je Maison Bedoret z roku 1957, který postavil pro další generaci bruselské rodiny Bedoret v zadní části jejich zahrady ve čtvrti Uccle. Bíle omítnuté cihly a ostré úhly tvoří dominantní morfologii exteriéru. Lichoběžníkovitá okna a tenká převislá střecha spočívající na subtilních pilířích. Členitá architektura skrývá drobná atria a nečekané průhledy. Sofistikovaná plastická kompozice pokračuje i v interiéru domu. Obývací pokoj se dvěma výškovými úrovněmi představuje expresivní prostor, jehož dynamiku podporují vestavěné užité prvky. Mosazný krb ostrých forem navazuje na zrcadlovou stěnu a opticky zvětšuje prostor.
Vestavěný kabinet slouží jako multifunkční úložný systém, podsvícený skrytými zdroji světla a dekorovaný abstraktním malířským dílem. Jedná se o velmi výrazný element užitného umění a řemesla. Ve tvaru knihovny se střídají klasicky tvarované oblouky, jako reminiscence na renesanční podloubí s ostře řezanými modernistickými tvary. Nekonvenční historismus v období vrcholné moderny činí z této knihovny unikátní příklad předchůdce postmoderny osmdesátých let. Formální čistota a lehkost architektury je protkaná řadou sochařsky citlivých detailů, jako dveřní madlo od sochaře Antanase Moncyse.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
