Kvido a Rozvíření samotářských strun. Dvě povídky Antonína Sovy

Jeho přezdívka „citový dějepisec 90. let“ málokomu napoví, o kterého spisovatele se jedná, zatímco u básně Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy už o jménu Antonína Sovy (1864–1928) nemůže být pochyb. Tento významný český impresionista se narodil v Pacově roku 1864 do rodiny varhaníka. Po maturitě na píseckém gymnáziu začal psát své první literární pokusy pod různými pseudonymy, například Valburga Turková. Jeho tvorbu významně ovlivnilo přátelství s Jaroslavem Vrchlickým a Adolfem Heydukem. Díky nim se zapojil do sepisování Ottova naučného slovníku. V období svých největších literárních úspěchů se Antonín Sova stal ředitelem pražské městské knihovny.

Kvido

Povídka ze sbírky Zaniklý domov. Objevuje se v ní motiv známý i z románu Jaroslava Havlíčka Petrolejové lampy: po letech mimo domov vrací se syn, tentokrát ze studií, a je nemocný syfilidou. Celá vesnice se mu vyhýbá a on vůčihledně schází, stále jen čte a prochází se po zahradě. Časem odjede z domova, ale vrací se v doprovodu krásné ženy, kterou ubytuje ve svém pokoji. Trpkou povídku o jednom zmařeném životě podepřel básník osobní zkušeností.

Rozvíření samotářských strun

Do venkovského prostředí zasazuje Sova umírajícího chlapce Norberta a jeho sestřenici Stáňu. Ta se zalíbí dvěma mladým mužům, z nichž pouze jeden ji má skutečně rád. Není však jednoduché vyjádřit emoce před dospívající dívkou, a tak možná nikdy nevyplují na povrch.

Povídka vznikla v roce 1894 a právě v ní je patrný posun autorovy prozaické tvorby směrem k secesní stylizaci. Dějové linie jsou nevýrazné a neohraničené, zároveň se projevuje silný odkaz k výtvarné oblasti a k přírodě, což vyhovuje lyrickému způsobu zobrazení. V duchu secesní tradice je v této povídce využit kontrast ročních období, nejen v jejich líčení, ale i v ovlivňování děje, ve kterém vše pozitivně zabarvené probíhá v létě, to smutné se odehrává v zimním období.