Kupec benátský (recenze)

Kupec benátský, který prý v Anglii patří k nejhranějším Shakespearovým hrám, je nejnovějším titulem na repertoáru Stavovského divadla.

Jsme v Benátkách - na jasně osvícené scéně Hanse Hoffera ztvárněné obrovskou šikmou zvlněnou plochou, rozdělenou vodním příkopem. Jako by toto rozdělení symbolicky předznamenávalo celý děj. Režisér Martin Čičvák přirovnal jednotlivé protagonisty k planetám, které na sebe narážejí, závidí si, tolerují se či netolerují a vzájemně se ovlivňují. Každá z těch planet, které se sice virtuálně prolínají, má svá vlastní pravidla, svou vlastní filozofii. "Chci to nejlepší pro sebe a své blízké," jako by nám říkal každý z hrdinů. Ale to dobro, které chtějí svým blízkým dopřát, jim právě jejich nejbližší narušují nebo je naprosto odmítají. A tak je Žid Shylock (Jiří Štěpnička) zklamán svou dcerou Jessikou (Pavla Beretová), která jej zradila pro Lorenza (Lukáš Král). Jessika je však stále znovu zklamávána svým milým, který se k ní chová po celou dobu značně odtažitě. Kupec Antonio (Igor Bareš) sice obětuje vše pro svého milovaného Bassania (Jan Hájek), pláč jej však provází jak na začátku děje, tak i na konci, neboť zůstává osamělý. Bassanio sice dosáhne výhodného sňatku s bohatou a krásnou Porcií (Lucie Žáčková), ale jeho srdce zůstává u Antonia. A Porcie se několikrát přesvědčí o tom, že v Bassaniově životě bude vždy až na druhém místě. I když vše nakonec relativně dobře dopadlo, zůstává pocit hořkosti a smutku.

Tříhodinová inscenace nabízí několik zajímavých hereckých výkonů - především v postavách Antonia a Shylocka, proti sobě stojících soků, z nichž každý v sobě nese až zběsilou nesnášenlivost vůči druhé straně. Oba herci zvolili jemnou psychologickou drobnokresbu postav bez náznaku karikatury, a přes rozdílnost svých charakterů mají mnohé společné. Oba dokážou sami sebe politovat, ale také ukázat svou aroganci, umíněnost a velikášství. I když hlas lidu je na Antoniově straně, pocit vyděděnce má nakonec stejný jako Shylock, jemuž naopak vzdor proti všem dodává jistou vnitřní sílu.

Nemůžeme si nevšimnout, že ženský element zůstává v tomto světě mužů a jejich komplexů a intrik na okraji. Ženy - ať už je to Porcie či Jessika - jsou pro muže jen lákavým finančním kapitálem. Chce-li žena v takovém světě uspět, jak dobře pochopí Porcie, musí přistoupit na pravidla mužské společnosti a prezentovat se v mužském převleku. Byť se své role ujímá s lehkou nadsázkou, je v této podobě přijata a střídavě vzývána oběma stranami sporu.

Připomeňme ještě, že inscenátoři dopřáli divákům také komické oživení děje (ve scéně s truhličkami), když přizvali ke spolupráci zahraniční umělce". Paul American jako princ marocký a Saša Minajev jako princ aragonský ve svých vstupech nadlehčili děj etudami, které připomínají výstupy "nevhodných" nápadníků z českých pohádek. A ještě jeden bonus představení - původní hudbu Petra Kofroně hraje živý orchestr.

Bude-li vám dění na scéně připadat chvílemi přece jen poněkud zdlouhavé, můžete se zamýšlet nad genialitou alžbětinského barda a věčně aktuálními tématy hry, která až neuvěřitelně souzní s dnešní dobou - finanční i vztahové krize, nespokojenost se sebou samým i svým okolím, nad soudy přizpůsobující rozhodnutí vlastním zájmům.