Kultivace krajiny
Součástí cest vedoucích k posvátným místům byly drobné sakrální stavby, kaple, kříže a boží muka, stejně jako stromy a překvapivé výhledy. Důležitou roli hrála v krajině přítomnost kostelů, tedy posvátných staveb, které vymezily základní projekt duchovní krajiny. Byly nejen krásnými stavbami, ale i místy duchovní síly a zakotvení. Ve městech a ve vsích tvořily duchovní i urbanistické centrum lokality.
Stejný princip posvátného středu najdeme na našem území i v keltských hradištích. Nejlepším příkladem bude velkolepá svatyně na Závisti, kterou najdeme na temeni celého areálu. Je umístěna na nejvyšším místě hradiště, navíc zdaleka viditelném. Tato myšlenka zviditelnění posvátného místa jako omfalu je opět uplatňována v tvorbě středoevropské krajiny 18. století. Často na malé vsi najdeme stejnou myšlenku, jakou realizuje athénská Akropole.
Vyvrcholením kultivace krajiny a pojetí její posvátnosti bylo krátké období 19. století. Krajina se stává základním tématem. Její krása člověka ovlivňuje, ale nejen básníky a malíře. Křesťanská posvátnost se v krajině spojila s jakýmsi panteistickým uctíváním přírody a jejích krás. Nezbývá, než citovat extatický text Novalisův z jeho fragmentu Učedníci sajští, v půvabném archaickém překladu Alfonse Bresky:
"Kdo však má správný a vycvičený smysl pro přírodu, ten se raduje z přírody, mezi tím co ji studuje, těší se z její nevyčerpatelnosti slasti a nemá zapotřebí by byl rušen neužitečnými slovy ve svých požitcích. Jemu se naopak zdá, že nemožno dosti tajně zacházeti s přírodou, nemožno dosti něžně mluviti o ní, nemožno dosti nerušeně a pozorně ji pozorovati. Cítí se u ní jako na ňadrech své cudné nevěsty a rovněž jen se jí svěřuje ve sladkých důvěrných hodinách výsledky svého bádání. Blahoslavím tohoto syna, tohoto miláčka přírody, jemuž ona dovoluje, aby jí pozoroval v její dvojakosti jako plodící a rodící moc a v její jednotě jako nekonečné, věčně trvající manželství. Jeho život bude hojností všech radostí, řetězem rozkoše, a jeho náboženství bude pravým a ryzím naturalismem."
Velký básník tu definuje zajímavý krvesmilný posun romantismu. Matka Země se stává člověku neukojitelnou milenkou. Milostný vztah dal krajině zdání mladosti, půvabu a líbezné poddajnosti. Právě takovou si ji člověk přál mít. Právě taková na okamžik byla.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
