Kristina Žantovská: Letošní úroda je téměř apokalyptická. Kam s těmi jablky?
Poslední říjnové dny už přivály pár sychravých dnů podzimu, přesto ještě silnice lemují barevné krajnice z napadaných jablek.
Padaly do příkopů, do polí a zůstaly tam ležet. Občas jsem zahlédla starou škodovku zaparkovanou pod obsypanou jabloní a lidi sbírající jablka do košíků. Ale jenom občas.
Letošní úroda je téměř apokalyptická. Člověk pohanský by se možná zalekl, hledal všelijaká mystická vysvětlení, ale hlavně by úrodu zpracovával a připravoval se na horší časy. Člověk moderní nedělá nic.
Kristina Žantovská: Nepřizpůsobiví
Pokuta deset tisíc za riskantní předjíždění na silnicích je směšná. Myslím tím směšně malá.
Štědrost přírody je mrzutá věc. Kam s těmi jablky? Kam s nimi? Nejméně žádaným dárkem se stává košík čerstvých bio jablek. Přesto se obdarovaný brání: „Ne, díky, nechci.“ Má své a neví, co s nimi. Už nechutnají ani dětem, štrůdl denně taky není žádný svátek, kompoty se už nezavařují a kdo má pořádně studený sklep, ve kterém dobře uskladněná jablka přečkají zimu až do jara?
Dokonce i v obchodech cena navoskovaných jablek z nizozemských skleníků klesla pod 20 korun. Nerozumím tomu, proč se stále dovážejí. Stačilo by sesbírat naše jablka česká. Ale proč to sbírat, když se to dá koupit.
Ministerstvo zemědělství má už přichystané tři miliardy jako náhradu za sucho a možná, že se přihlásí i velkoobchody a budou chtít kompenzaci za to, že museli jít s cenou dovážených jablek, nablýskaných jak jezdecké holínky, dolů. Tenhle kolotoč umíme.
Kristina Žantovská: Nejsme už dost sytí?
Svátek už ztratil svůj původní význam. Pro většinu lidí není světit co. Znamená ale, že máme volno, tedy možnost dělat si co chceme, hlavně nejít do práce.
Pamatuji si dobu, kdy se všechno, co příroda dala, zužitkovalo. Žádný hospodář hodný toho jména nenechal nic ležet ladem. Všechno zpracoval a poděkoval pánubohu nebo prostě přírodě, že byla tak štědrá. Pamatuji si, jak si moje babička pronajala kus obecního příkopu i s ovocnými stromy, protože na zahradě nám jich nerostlo tolik, kolik si myslela, že můžeme potřebovat. S dědou jsme vysekávali trávu pro králíky a s babičkou sklízely ovoce.
Tehdy se mírně natlučené jablko ještě nevyhazovalo na kompost, ale vykrajovalo a dělal se z něj kompot nebo právě ten štrůdl. Hrůza z plísní nepanovala, půda, spodní vody ani naše těla ještě nebyla nasáklá všelijakými chemikáliemi. Takže když začalo padat listí, nezbyla v příkopě ani jedna padavka.
Říkám si, jestli jsme tak bohatí, anebo leniví, že se o obecnou úrodu vůbec nestaráme. Možná nás ty přírodní dary nechávají lhostejnými, protože už dávno dobrá úroda není žádná extra dobrá zpráva. Tak to dovezeme. Máme přece jiné priority... Nejsem prorok, ale jako amatérský prognostik s venkovskými kořeny předpokládám, že jabloně budou příští rok odpočívat. Nu co, tak si ty jablka koupíme, kilo za 50 korun. Jsme na to koneckonců zvyklí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.