Krásnohorská a Němcová. Osvěcujte mozky, rozněcujte duchy, dávejte příklad!

Sto sedmdesáté výročí narození spisovatelky, libretistky, novinářky a v neposlední řadě feministky Elišky Krásnohorské připadá na 18. listopadu 2017. Jen o den dříve má premiéru opera Jsem kněžna bláznů, kterou skladatelka Lenka Nota a libretistka Olga Sommerová věnovaly osobnosti zakladatelky moderní české prózy Boženě Němcové.

Božena Němcová|foto: Wikimedia Commons

Na opeře Jsem kněžna bláznů pracovala Lenka Nota s přestávkami devět let. Původní verze opery vznikla díky projektu „Bušení do železné opony“, který v Národním divadle iniciovali Daniel Dvořák a Jiří Nekvasil. Lenka Nota tehdy požádala o libreto známou dokumentaristku Olgu Sommerovou – autorku životopisného dokumentu o Němcové a předsedkyni Společnosti Boženy Němcové. Vzniklo dílo kombinující komorní hudební zpracování, strohost faktického pohledu i patetickou oslavu velké ženy české historie.

Ženy – umělkyně jsou podle Lenky Noty často pokládány za krkavčí matky, které se víc věnují své práci než domácnosti a dětem. Na realizaci opery Jsem kněžna bláznů pracuje paradoxně tým složený takřka ze samých žen v čele s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a režisérkou Kristianou Belcredi.

Jméno Elišky Krásnohorské se obvykle vyslovuje jedním dechem se zakladatelem novodobé české opery Bedřichem Smetanou. Byla autorkou libret jeho tří posledních dokončených oper – Hubičky, Tajemství a Čertovy stěny – i nedokončené Violy.

Božena Němcová, žena, kterou minul úspěch

• Upravit
• Smazat

Její pohádky jsme možná poslouchali dřív, než jsme se sami naučili číst. Její nejproslulejší dílo, Babička, bylo naší povinnou četbou. Božena Němcová je zřejmě nejznámější českou spisovatelkou. O jejím životě i díle byly vedeny dlouhé diskuze, vzpomínali na ni současníci, přítelkyně, psali o ní literáti, dokonce filozofové zkoumali podstatu jejího myšlení.

Byli také se Smetanou důvěrnými přáteli a jejich korespondence je pozoruhodným zdrojem informací o jejich společné práci, stavu tehdejší české hudby i společnosti. Dochovala se z ní především ta část, jejíž autorkou byla Krásnohorská, ale ani z té často není obtížné si domýšlet, co jí Bedřich Smetana psal.

Ve studiích i vzpomínkách Eliška Krásnohorská jasně formuluje své postoje k umění a objasňuje vztahy k významným osobám české politiky a veřejného života. Popis jejího setkání s doktorem Františkem Ladislavem Riegrem nelíčí předního českého politika zrovna v příznivém světle. Z textů je cítit pozoruhodná kombinace progresivních feministických stanovisek s konzervativním přístupem k vlastenectví.