Královnina korunovace 1953
Již po jedenadvacáté se letos v létě otevřely i pro veřejnost brány Buckinghamského paláce, který je sídlem britských panovníků od roku 1837, kdy se do něj krátce po svém nástupu na trůn nastěhovala královna Viktorie.
Jeho reprezentační prostory nechala poprvé zpřístupnit v létě roku 1993 královna Alžběta II., která se tak snažila získat finanční prostředky na rekonstrukci požárem poničeného hradu ve Windsoru. Hrad je již dávno opraven, tradice letního otevření Buckinghamského paláce – vždy v době, kdy královna pobývá o prázdninách na svém skotském zámku Balmoral – zůstala zachována. Zpřístupněna je necelá dvacítka bohatě zdobených reprezentačních sálů, včetně Plesového, kde se konají státní recepce a plesy a kde královna povyšuje do šlechtického stavu nebo udílí vyznamenání.
Stalo se také již dobrou tradicí, že otevření paláce doprovází také tématická výstava. Ta letošní připomíná 60. výročí korunovace Alžběty II. V úterý 2. června 1953 v 10 hodin a 26 minut – královský itinerář je dodnes rozepisován na minuty – nasedla do zlatého kočáru, který můžeme obdivovat v Královských konírnách, před Buckinghamským palácem sedmadvacetiletá Alžběta. Kočár, tažený osmi koňmi, objel památník královny Viktorie a vyrazil třídou Mall směrem ke starobylému Westminsterskému opatství, tradičnímu místu korunovace anglických a britských panovníků. Přestože ulice Londýna zkrápěl déšť, lemovaly je tisíce nadšených diváků. Ve 12 hodin 33 minut se rozezněly zvony opatství: Lilibet, jak jí přezdívali v dětství, byla korunována na Alžbětu II.
Devatenáct zpřístupněných reprezentačních sálů Buckinghamského paláce uvedli do podoby, v jaké byly právě v roce 1953. Například Green Drawing Room je v podobě, jako když v něm proslulý fotograf Cecil Beaton pořizoval oficiální korunovační portrét královny. Další oficiální portréty pak byly pořizovány v Trůnním sálu. Stůl v State Dining Room zase evokuje atmosféru z večera 3. června 1953 (a noci na 4. červen), kdy se tu pořádal korunovační banket. Celou návštěvnickou trasu doprovázejí rovněž výtvarná díla spojená s královninou korunovací včetně rozměrného díla od oficiálního „korunovačního“ malíře, polského rodáka Felikse Topolskiho, který se stal britským občanem v roce 1947. Právě jeho pověřila královská rodina, aby výtvarně ztvárnil korunovaci. Vystaven je také oficiální portrét Alžběty II. v korunovační róbě, který dokončil malíř sir Herbert James Gunn (1893–1964) v roce 1954.
Atmosféru tehdejší slavnostní události připomínají také vyšívané korunovační róby, uniformy i mnohé předměty, které byly při korunovaci použity. Mezi ně patří třeba pero, jímž královna podepsala korunovační přísahu, porcelánové servisy, tiáry nebo její Bible. Unikátní je i osobní pozvánka pro prince Charlese, tehdy čtyřletého. Obdobnou pozvánku dostalo všech 8251 oficiálních hostů, tu princovu však navíc ilustrátorka Joan Hassall vyzdobila obrázky pochodujících vojáčků, lvem a jednorožcem. Korunovaci rovněž přibližují mnohé archivní filmové záběry.
Slavnostní událost přenášela v přímém sedmihodinovém přenosu televize BBC, takže ji mohlo sledovat až na 27 miliónů diváků. Dalších nejméně 11 milionů poslouchalo alespoň rozhlasovou reportáž. Proti přímému televiznímu přenosu korunovace byl tehdy překvapivě tehdejší ministerský předseda Winston Churchill, který považoval za znesvěcení takového důležitého aktu možnost, že před obrazovkami budou diváci popíjet čaj… Přes jeho protesty se však přenos uskutečnil a znamenal vlastně začátek televizního věku.
V Plesovém sálu je proto instalováno několik replik tehdejší televizních obrazovek, na nichž je možné sledovat průběh korunovace. Vystavena je také dobová televizní kamera Marconi Mk II. Jejích rozměrů a váhy by se zřejmě dnešní kameramani zhrozili...
Největší pozornost však budí vystavené korunovační róby šlechtičen, zejména bohatě vyšívaná královnina róby s šesti a půl metrovou vlečkou. Jen výšivky zabraly švadlenám v Royal School of Needlework 3500 pracovních hodin. Autorem návrhů korunovačních rób byl Norman Hartnell (1901–1979). Módním návrhářem královské rodiny se stal již počátek čtyřicátých let minulého století, ale je dost pravděpodobné, že se s královninými rodiči znal již předtím. Svůj ateliér měl totiž od dvacátých let v Bruton Street v londýnské luxusní čtvrti Mayfair. A v téže ulici, v domě číslo 17, se za deštivé, chladné noci ve středu 21. dubna 1926 po čtyřiadvaceti hodinách trvajícím porodu, který nakonec skončil císařským řezem, narodila vévodkyni z Yorku holčička Elizabeth Alexandra Mary Windsor. Podle tradice byl porodu přítomen i ministra vnitra. Ani on ale tehdy netušil, že by se první potomek vévody z Yorku, druhorozeného syna krále Jiřího V., mohl stát britským panovníkem.
„Norman Hartnell měl obrovské zkušenosti s navrhováním oblečení pro královskou rodinu, zejména pro královnu a její matku, takže byl ve výjimečném postavení k tomu, aby vytvořil návrhy rób pro korunovaci. Brilantně zkombinoval velkolepost s úctou k tradici a potřebám té události. Jeho někdejší práce , když navrhoval divadelní kostýmy, mu pomohla vytvořit skutečně jednotný styl pro hlavní členky královské rodiny. Hartnell přispěl velkou měrou k obrovskému spektáklu korunovačního dne,“ uvedla kurátorka výstavy Caroline de Guitaut.Připomeňme, že Norman Hartnell navrhl v roce 1947 pro Alžbětu, tehdy ještě princeznu, také její svatební šaty.
Pozoruhodné jsou však také Hartnellovy skici korunovačních rób. Jsou to většinou akvarely, na nichž je ztvárněna podoba nejen róby Jejího Veličenstva, ale i návrhy róby královniny maminky i šaty určené šlechtičnám. Ovšem finální podobu dal vystaveným skicám zřejmě Hartnellův tehdejší asistent Ian Thomas, který se později, v roce 1970, stal královniným oficiálním módním návrhářem. Zůstal jím až do své smrti v roce 1993.
Reprezentační prostory Buckinghamského paláce a výstava Královnina korunovace 1953 jsou přístupné do 29. září 2013.
Buckingham PalaceLondonSW1A 1AA
Reprezentační prostory Buckinghamského paláce jsou do 31. srpna přístupné denně od 9.30 do 19 hodin, od 1. do 29. září jen do 18 hodin (poslední vstup je ale dvě a čtvrt hodiny před uzavřením).
Nejbližší stanice metra: St. James´s Park (District a Circle Line)Victoria (Victoria, District a Circle Line)Green Park (Jubilee, Piccadilly a Victoria Line)Hyde Park Corner (Piccadilly Line)
Informace: www.royalcollection.gov.uk
Nejposlouchanější
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965
-
Martin Ryšavý: Tundra a smrt. Dobrodružná výprava k neprobádaným končinám lidské existence
-
Město ve stínu. Soumračné příběhy Jakuby Katalpy, Anny Bolavé, Franze Werfela a dalších autorů
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Anna Saavedra: Dům U Sedmi švábů. Příběh magické stavby, kterou se majitel rozhodl zdemolovat











