Kouzlo staveb z režného zdiva.

12. prosinec 2016
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pevnost Terezín, hradby

Nedávno jsem měl přednášku o významném českém architektovi první poloviny dvacátého století Otakaru Novotném. Byl to žák Jana Kotěry z Uměleckoprůmyslové školy v Praze. V roce 1908 navštívil Holandsko a nadchl se pro stavby z režného – tedy neomítaného zdiva. Ostatně nebyl sám, podobný prvek používal i jeho učitel Kotěra.

Novotného stavby z této doby – tedy let 1908-1912 – jsou osobité, nejznámější z nich je dům s tiskárnou a fotografickým ateliérem pro nakladatele Jana Štence v Salvátorské ulici v Praze z let 1909-1910. Mezi dalšími budovami figurují rodinné domy, jako byla Lexova vila v Rakovníku, Váňův dům v Benešově nebo dům s ordinací dr. Zemánka v Holicích, a také dvě rozlehlé sokolovny – rovněž v Holicích a Rakovníku.

Architektura je to podle mého názoru nádherná, byť – v porovnání s předchozí secesí dosti asketická. Chybí vápenná omítka i štukové dekorace, přesto nejde o žádnou nudu – architekt si zase mohl pohrát s různými cihelnými vazbami, s vysouváním nebo zasouváním cihel z líce fasády a navíc často kombinoval červené lícovky se světle šedými cihlami vápenocementovými.

Ohromnou výhodou režného zdiva je, že prakticky nestárne. Občas je potřeba průčelí opatrně očistit, ale jinak zůstává stále stejné, samozřejmě za předpokladu, že byl použit kvalitní materiál. Ale i poškozené cihly není problém vyměnit za nové. Průčelí také působí živě, protože se cihly nepatrně liší svým odstínem. Proto je velkou chybou režné zdivo natírat barvou, což bohužel vidím dost často. Průčelí pak oslepne, ztratí charakter, podobně, jako nabarvený kámen.

Architektura režného zdiva je typická pro Anglii, Irsko, země Beneluxu, severní Německo nebo Skandinávii. U nás se bohužel objevuje jen sporadicky. Známá je cihelná gotika, pak třeba neomítané obranné konstrukce z doby pozdního baroka a klasicismu, jako jsou různé bašty a další prvky městského opevnění. V Praze je najdeme třeba v okolí Hradu nebo na Vyšehradě, mimo metropoli v Terezíně a Josefově. V devatenáctém století se režné zdivo vrací třeba v Hlávkově návrhu budovy Zemské porodnice v Praze ve formách anglické gotiky a překvapivě i u staveb ve stylu tzv. české renesance, i když tam jen na částech průčelí v kombinaci s omítanými partiemi. Kotěrovská moderna, která nahradila zdobnou secesi v období let 1905-1914, hledala inspiraci rovněž v Anglii, ale také v Holandsku. Příkladem může být nádherná budova královéhradeckého muzea od Jana Kotěry, nebo právě výše zmíněné Novotného stavby.

I v meziválečné éře, jíž dominoval styl art deco, neoklasicismus a funkcionalismus, se režné zdivo objevuje jen sporadicky. Pavel Janák postavil vily pro své přátele výtvarníky na pražské Ořechovce inspirován stavbami Holanďana Michela de Klerka, Josef Gočár vytvořil z neomítaného zdiva svůj slavný školní areál v Hradci Králové. Režné zdivo používali i další projektanti – Ladislav Machoň, tvůrce Ořechovky a Kotěrův žák Jaroslav Vondrák nebo nám už známý Otakar Novotný, který navrhl třeba dům podnikatele ing. Kapsy v Bubenči, či vilku s ateliérem malíře Václava Špály na Ořechovce. Nedaleko odtamtud se nachází i krásný rovněž funkcionalistický dům z červených cihel ruského architekta Pavla Simonova, který chce jeho majitel zbourat.

A co dnes? Občas se k tématu architektury režného zdiva někdo vrátí, ale dobrých příkladů není mnoho. A je to škoda!

autor: Zdeněk Lukeš
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.