Kostel Sv. Anselma v Tokiu. Vrcholné dílo průkopníka japonské moderny Antonína Raymonda

3. březen 2021

Život Antonina Raymonda připomíná dobrodružný román. Raymond, který se narodil v Kladně a za svou prací cestoval po celém světě, byl skutečným světoobčanem. Jeho rozsáhlé architektonické dílo mělo obrovský vliv na moderní japonskou architekturu. Betonový kostel Sv. Anselma nedaleko stanice Meguro je jedním z jeho stěžejních děl ve stylu brutalismu.   

Po odchodu z Česka, kde Raymond studoval Polytechnický institut v Praze, se architekt usadil v New Yorku. Práce amerického architekta Franka Lloyda Wrighta, kterou byl velmi fascinován, ho zavedla do jeho kanceláře. V roce 1916 se stal jeho asistentem a záhy na to odešel do Japonska, aby dohlížel na design a konstrukci slavného hotelu Imperial, který byl dokončen v roce 1923.

Kostel Sv. Anselma v Tokiu, architekt Antonín Raymond

Ačkoli nadále zůstal jako hlavní Wrightův asistent, brzy ho práce pro něj začala nudit. Proto se brzy osamostatnil. V roce 1921 založil v Tokiu vlastní studio. Zanedlouho se Raymond stal v Japonsku prominentním architektem, který výrazným způsobem uplatňoval západní architektonické tendence, a to v té době ještě zbytku světu uzavřené zemi. Raymond vždy věděl, jak být v kurzu. Od rané Wrightovy prérijní architektury a Le Corbusierem inspirovaného modernismu se dostal až po vernakulární architekturu čtyřicátých let a poválečný brutalismus. Ten v jeho práci reprezentuje právě kostel Sv. Anselma poblíž tokijské stanice metra Meguro.

Byl realizován v roce 1954, na vrcholu Raymondovy poválečné kariéry, kdy se do Japonska vrátil po válečných letech strávených v New Hope ve Spojených státech amerických. V této době si upevnil reputaci a pracoval na významných zakázkách. Jeho studio získalo kultovní status a v průběhu let se stalo inkubátorem pro mladší architekty, včetně Kunia Maekawy, Junza Yoshimury anebo amerického designéra a tvůrce nábytku George Nakashimy.

Kostel Sv. Anselma v Tokiu, architekt Antonín Raymond

Kostel sv. Anselma v Tokiu patří mezi několik významných sakrálních staveb, které Raymond po válce realizoval. Vystavěl ho pro benediktinský řád a jeho architekturu pojal podle tehdejších nejnovějších trendů brutalistické architektury, kterou odkoukal od Le Corbusiera. Zatímco zvenku se stavba projevuje uměřenými modernistickými liniemi, uvnitř nechal architekt působit surový beton, na který skrze úzké střílnovité otvory fasády efektně dopadají paprsky slunce. Pozoruhodná je také práce Raymondovy manželky, dekoratérky a designérky Noémi Raymond, která pro interiér kostela vytvořila hned několik řemeslných a výtvarných detailů.

autor: Adam Štěch
Spustit audio

Související