Jedno z nejkrásnějších muzeí na světě. Adam Štěch nás tentokrát zavede do Museo Nacional de Antropología v Mexico City

24. únor 2021

Během padesátých a šedesátých let se Mexiko stalo jedním z architektonicky nejprogresivnějších států regionu Latinské Ameriky. Kromě špičkových rodinných domů tvůrců jako byli Luis Barragán, Max Cetto nebo Francisco Artigas, se mexický modernismus projevil také v projektech velkých veřejných budov a institucí. K nim patří i Museo Nacional de Antropología, které ukrývá jednu z nejvýznamnějších antropologických sbírek na světě. 

Ve spolupráci s architekty Jorgem Campuzanou a Rafaelem Mijares Alcérrecem ho navrhl jeden z nejrespektovanějších mexických architektů dvacátého století Pedro Ramírez Vázquez jako symbolickou stavbu svým významem velmi důležitou pro hodnoty národní identity moderního mexického státu. Architekturu Vázquez vystudoval v roce 1943 a od té doby se podílel na některých z nejvýznamnějších staveb druhé poloviny minulého století v Mexiku. Například vytvořil sofistikovaný systém pro konstrukci škol po celém státě, postavil několik muzeí, rodinných domů a zároveň se aktivně podílel na kulturním a politickém životě Mexika. Výrazně do něj zasáhl při organizaci letních olympijských her v Mexico City v roce 1968 jako president organizačního výboru.

Museo Nacional de Antropología v Mexico City, architekt Pedro Ramírez Vázquez

Muzeum antropologie patří k jeho nejznámějším projektům. Společně se svými kolegy zasadil Vázquez monumentální budovu do parku Chapultepec nedaleko centra města. Dvě hlavní křídla budovy svírají mezi sebou otevřené prostranství, rozlehlou veřejnou dvoranu, z které se vstupuje do jednotlivých expozic rozsáhlých sbírek předkolumbovského umění a dalších významných archeologických nálezů. Ty jsou vystaveny na celkové rozloze 8 hektarů včetně venkovních expozic v přilehlých zahradních částech.

Čtěte také

Nejpůsobivější částí Vázquezovy koncepce je monumentální ocelová střecha (El Paraguas) nacházející se uprostřed venkovní dvorany, která spočívá na jediném centrálním pilíři se stékající vodou. Tento odvážný konstrukční prvek se stal symbolem celého muzea a zároveň prvkem propojující moderní architekturu s tradiční mexickou kulturou a její historií, která byla pro architekta samozřejmě velkou inspirací.

V expozicích se kromě vzácných sbírkových artefaktů nachází také celá řada výtvarných děl od předních mexických umělců té doby, včetně původně německého sochaře Mathiase Goeritze, surrealistické malířky Leonory Carrington nebo slavného muralisty Rufina Tamaya. 

autor: Adam Štěch
Spustit audio

Související