Koncert bez hranic: Hudba s romskými kořeny, která vás zahřeje u srdce i přivede do varu
Díky Mezinárodnímu dni Romů si každoročně 8. dubna připomínáme vznik Mezinárodní romské unie a především máme příležitost oslavit romskou kulturu. Její jedinečnost si ovšem jistě zaslouží víc než jeden den v roce. Blízko tomuto přesvědčení jste se mohli ocitnout naposledy třeba v uplynulém týdnu na koncertech tradiční české přehlídky romské kultury, festivalu Khamoro. Hudbě s romskými kořeny věnujeme i dnešní vydání Koncertu bez hranic.
Jeho první část nás zavede do jednoho kulturního centra nedaleko Štýrského Hradce, kde loni v říjnu vystoupilo kvarteto kytaristy Diknu Schneebergera a akordeonisty Christiana Bakanice.
Diknu Schneeberger Trio & Christian Bakanic
Diknu Schneeberger se narodil v lednu roku 1990 ve Vídni. S pověstí zázračného dítěte poprvé veřejně vystupoval a natáčel ve studiu se svým otcem, kontrabasistou Joschim a jeho kvintetem, ve čtrnácti letech. Dnes 31letý jazzový kytarista s formálním vzděláním z Vídeňské konzervatoře je považován za rostoucí hvězdu nejen rakouské gypsy jazzové scény. Se svým triem natočil hned několik desek a díky živým vystoupením si vysloužil reputaci muzikanta s ohromující technikou i citem pro chytlavé melodie. O deset let starší Christian Bakanic pochází z jižního Burgenlandu. Od roku 1994 žije ve Štýrském Hradci, kde absolvoval hudební gymnázium, konzervatoř i studia hry na akordeon na tamní Kunstuniversität.
Oba hlavní protagonisté večera jsou plodní skladatelé a aranžéři, vedle dvou gypsy jazzových standardů tak většinu jejich repertoáru tvoří autorské skladby. Těšit se ovšem můžete i na osvěžující odbočky – někdejší soulový hit Bobbyho Hebba, písničku Sonny, nebo mezi muzikanty i posluchači neméně populární klasiku Dukea Ellingtona, skladbu Caravan.
Süperstar Orkestar
Stockholmský Süperstar Orkestar začínal v roce 1997 jako dvoučlenná formace se zvláštním zalíbením v hudbě Balkánu. Během následujících let se rozrostl do dnešní osmičlenné sestavy, aby se plně etabloval na švédské scéně world music. Za zásadní průlom přitom uvádí rok 2000, kdy i do kin ve Švédsku dorazil kultovní snímek Emira Kusturicy Černá kočka, bílý kocour. Osobitý styl, který se energií vyrovná svým autentickým předobrazům, kapela vybrušovala na soukromých oslavách, ale i na prestižních domácích festivalech, vystupováním v rozhlase, ale především při svých cestách po domovině balkánské dechovky, Makedonii a Srbsku.
Kapela, která hraje v obsazení s velkým bubnem tupanem, tubou, dvěma baskřídlovkami, dvěma trubkami, klarinetem a altsaxofonem, se také leccos přiučila při spolupráci s mistry žánru, za všechny jmenujme třeba klarinetistu a saxofonistu Feruse Mustafova. Makedonský hudebník romského původu přezdívaný Král natočil se švédskými nadšenci jejich třetí album z roku 2008 nazvané Balkanized.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Džuniči Saga: Zpověď šéfa jakuzy. Syrový pohled do srdce japonského podsvětí a fungování tamní mafie
-
Anton Pavlovič Čechov: Višňový sad. Mistrovské drama s Tatianou Dykovou v hlavní roli
-
Mario Gelardi: Zlomatka. Tesařová a Myšička v italské hře o následcích jednoho coming outu
-
Paolo Sorrentino: Tony Pagoda a jeho přátelé. Poezie, vulgarita i něha v příbězích plných nostalgie
-
Michel Houellebecq: Podvolení. Francie blízké budoucnosti a příběh o hledání víry, lásky a hranic
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.