Komunistické vtipy

Těch pozitivních věcí tu byla celá řada, to je fakt. Tak například i za komunistů se ve školách učily i některé pravdivé věci. Komunistická strana nepopírala, že země je kulatá a smělo se to říkat nahlas. Ve vojenských prostorech a hraničních pásmech se udrželi vzácní živočichové a rostliny, protože běžný smrtelník tam nesměl. Kdyby tam pronikl, vedlo by se mu ovšem o dost hůře, než chráněným travinám. I za komunistů uměli všichni číst a psát. Je sice otázka, zda to není víc zásluha Marie Terezie, než Zdeňka Nejedlého, ale je třeba komunistům přičíst ke cti, že stav aspoň nezhoršili. I když vzhledem k tomu, že gramotný člověk toho ke čtení v této zemi moc nenašel, pokud neměl zásoby čtiva ze starých dob, je to skoro zázrak. Některé disciplíny byly na úrovni. Tak například výcvik psů schopných vypátrat a zakousnout narušitele státní hranice byl nepochybně na světové úrovni. Je pravda, že o této vymoženosti se ve školách učí ještě pořád málo. Také o kvalitě našich hranic, které byly prakticky nepropustné, především směrem zevnitř ven, se málo učí.

Nejlepší by byla varianta, na kterou by komunisté, jinak ostražití, jak jim Julius Fučík a Klement Gottwald přikazovali, možná přistoupili. Vyhradit pár hodin v roce a dát je k dispozici komunistům. Ať si oni přivedou své pamětníky a učí si chvilku o komunismu sami. Každý, kdo někdy viděl školní třídu plnou puberťáků, jistě tuší, jak by to dopadlo. Taková prokurátorka Polednová-Brožová hájící popravu Milady Horákové, to by jistě čtrnáctiletí ocenili jako zpestření výuky. V některých věcech jsou bývalí mocní chytří, ale na tenhle trik by mohli skočit. Jde jen o to, jestli jsme dost chytří i my.