Eva Janáčová: Česko-izraelský grafik Otte Wallish

Otte Wallish se narodil do židovské, německy mluvící rodiny ve Znojmě v roce 1906. Ačkoli přišel na svět v nuzném bytě, který byl součástí zadního traktu místního dominikánského kláštera, jeho rodiče se brzo ekonomicky vzchopili a začali úspěšně provozovat obchod s látkami a galanterním zbožím.   

Čtěte také

Eva Janáčová: Pomníky a památníky holokaustu

Výtvarný talent Otte Wallishe se projevil už v dětství, zajímavé je vzhledem k jeho pozdější práci grafika sledovat, jak už například jako jedenáctiletý hoch doplnil své kresby popiskami a snažil se napodobit tiskací písmo včetně gotického fontu. Po dokončení studia na německém gymnáziu ve Znojmě odešel do Vídně, kde navštěvoval Akademii výtvarných umění.

Výuka ho však moc nezaujala, plně se naopak zapojil do života místní židovské mládeže. V tuto dobu si ho všimlo vedení Židovského národního fondu v Berlíně, pro které začal navrhovat letáky a brožury. Na začátku 30. let si v pražském paláci Axa naproti dnešní Bílé labuti otevřel vlastní grafické studio a s fondem dál intenzivně spolupracoval.

Před svou emigrací do mandátní Palestiny v roce 1934 vytvořil několik stovek grafických návrhů. Mezi vizuálně nejzajímavější patří díla se sionistickou tématikou. Příkladem může být plakát s německým názvem 30 let práce pro a v Palestině, který na červeném podkladu představuje černobílou fotografii kibucu Nahalal pořízenou z ptačí perspektivy z letadla.

Čtěte také

Eva Janáčová: Popel z Terezína

Výtvarně přesvědčivý je taktéž Wallishův plakát s velkým hebrejským nápisem Projekt Bicaron, který zobrazuje postavu mladého chalucnika čili pionýra. Ten v jedné ruce drží hrábě a kosu, v druhé naopak svírá pušku, aby mohl bránit židovské osídlení v Palestině.

Z této doby jsou známé také jeho reklamní plakáty na cigarety Abadie nebo kampaň pro firmu Auto Praga. Poutavé jsou rovněž Wallishovy filmové plakáty propagující české i německé snímky natočené na Barrandově, jako je například film Lelíček ve službách Sherlocka Holmese, v němž si hlavní roli zahrál Vlasta Burian.

Co však na Otte Wallishovi především obdivuji? Jeho nebývalou citlivost vůči rostoucímu antisemitismu, který doprovázel vzestup nacistického hnutí v Německu a Rakousku. Důkazem mohou být jeho deníkové skici mužů v hnědých uniformách nesoucích prapory s hákovými kříži, které lze vidět také na červených páskách těchto uniformovaných nacistů. Později dokonce zobrazil postavu hajlujícího Adolfa Hitlera.

Čtěte také

Eva Janáčová: Žlutá stužka

Po nástupu tohoto diktátora k moci v roce 1933 v Německu se tlak na Židy pomalu stupňoval a mnoho československých Židů, kteří ještě nebyli přímo ohroženi, začalo přemýšlet o emigraci. Byl mezi nimi i Otte Wallish, který ke konci roku 1934 odjel do mandátní Palestiny. Krátce na to si v Tel Avivu otevřel grafické studio a zapsal se do dějin nově vznikajícího státu.

V roce 1948 graficky navrhl deklaraci nezávislosti Státu Izrael, dále vytvořil první izraelské známky, mince a podílel se na návrhu znaku izraelské policie. Vedle státních zakázek se věnoval také komerčním projektům – vytvořil několik tisíc plakátů, přičemž některé z nich patří k ikonám grafického designu v Izraeli.

U nás je Otte Wallish pořád neznámou osobností: ve Znojmě chybí jeho pamětní deska, v odborných i popularizačních publikacích pojednávajících o grafickém designu v Česku nadále schází jeho jméno. Mehrin – Moravské židovské muzeum v Brně se proto pokusilo tento dluh alespoň částečně splatit a při příležitosti jeho 120. výročí narození připravilo komorní výstavu mapující nejdůležitější momenty jeho života i díla. Věřím, že Otte Wallish má tam někde nahoře z tohoto symbolického dárku věnovanému k jeho abrahamovským narozeninám velkou radost.