Komenský by zajásal. Jak odkaz jednoho z největších českých myslitelů pomáhá ve Středoafrické republice
S Komenským do Afriky, i tak by se mohl jmenovat jeden z pořadů Víkendové přílohy. Pro mnohé může být překvapením, že myšlenky a pedagogické principy tohoto filosofa, teologa, ale především pedagoga jsou stále živé, i po 350 letech od jeho smrti.
Dnešní následovníci Komenského to vyzkoušeli ve Středoafrické republice, v jedné z nejchudších zemí světa. Sami se nestačili divit, jak jeho principy fungují i dnes. Všechno zaznamenali v knize Komenský by zajásal, která se stala předlohou k rozhlasovému pořadu. Za celým projektem stojí malá nezisková organizace Siriri. Jejich činnost se neobejde bez spolupráce s misionáři, kteří jim vytvářejí bezpečné zázemí v zemi zmítané vnitřními konflikty.
Všechno začalo nenápadně, když Lídě a Karolovi Böhmovým odrostlo jejich šest dětí a oni se začali rozhlížet, kde jinde by mohli nabídnout své síly. Nejprve architekt Karol navrhl pro misii v Bozoum školu a pak jel dohlédnout na její stavbu. Lídujako pedagožku zajímalo, jak se tu děti učí, a zjistila, že ještě v páté třídě nečtou. Jako správný „potomek“ Komenského se rozhodla s tím něco udělat. Vzpomněla si, že pro Komenského bylo důležité, aby děti pojmenovávaly svět v rodném jazyce, jenže zdejší školy učily od první třídy pouze ve francouzštině. A tak začalo velké dobrodružství učení a vytváření pomůcek v domorodém jazyce sango. Nejprve tým, který Lída vedla, vytvořil ve spolupráci s místním výtvarníkem živou abecedu. Už po třech měsících se ukázalo, že děti hladové po nových podnětech potřebují něco ke čtení.
Tak začal vznikat slabikář v sangu. Trochu problém bylo, že nikdo z pedagogů tímto domorodým jazykem nevládl, a bylo třeba najít nějakou schůdnou cestu. Svůj návrh v češtině, s klasickými větami typu: máma mele maso, Ema má mámu, převedli do francouzštiny, která je druhým úředním jazykem v této „nejhladovější zemi“ světa, a pak se vše překládalo do sanga. Zároveň Lída a její tým vyškolili vybrané učitele v práci s těmito pomůckami. Nejobtížnější však bylo přemluvit nedůvěřivé rodiče, aby nechali jejich děti metodu vyzkoušet. V argumentaci a dohadování pomohli misionáři, v tomto případě bosí karmelitáni. Zázrak se udál už po půl roce výuky.
Čtěte také
Děti v „Komenského třídách“ i za tak krátkou dobu četly lépe než jejich starší sourozenci ve vyšších třídách. Úplně tím ohromili školního inspektora a později i ministra školství, který program ocenil a dal mu oficiální potvrzení. Další práci však utlumila pandemie covidu. Siriri začalo hledat cestu, jak děti ve Středoafrické republice nenechat bez pomoci, a domluvilo se s finskou neziskovou organizací, která má dostatek financí i lidí, na jeho pokračování. O dobrodružství toho, jak Komenského metoda dobývá Afriku, budou mluvit nejen manželé Böhmovi, ale také senátor Pavel Fischer, katolický biskup Václav Malý, chirurg Marcel Drlík a další.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
