Klusáci a slameři: Ať žije smrt! Konec života jako frekvenční změna ve svérázném večeru hudby a slam poetry

28. únor 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03613332.jpeg
0:00
/
0:00

Kabaret v éteru pojal Jakub Folvarčný jako koncert na usmířenou se smrtí, kterou podle něj zbytečně vytěsňujeme ze svých životů.

Za sedm let své existence nashromáždili Střídmí klusáci v kulisách višní slušnou řádku písniček tematizovaných koncem života. Jakub Folvarčný z nich sestavil večer, na který pozval tři české slamery. O smrti i zrození, pomíjivosti i věčnosti v karlínském studiu v březnu slamovali Zuzana Kantorová, Anatol Svahilec a Metoděj Constantine.

Účinkují: Střídmí klusáci v kulisách višní, Jakub Folvarčný (Jakub Foll), Zuzana Kantorová, Metoděj Constantine a Anatol Svahilec
Premiéra: 1. 4. 2016

Pár otázek pro Jakuba Folvarčného

Kdy vznikli Střídmí klusáci a při jaké příležitosti?

Střídmí klusáci v kulisách višní vznikli jako kladně přijatá nabídka spolupráce Davidu Hlaváčovi na narozeninách jeho přítelkyně před sedmi nebo osmi lety na Vinohradech. Název za nevyjasněných okolností vznikl mnohem dříve. Dva roky však ležel ladem a čekal na pravou chvíli.

Proměňovala se nějak v průběhu těch let sestava?

Ano, při cestě Petra Reifa, který do té doby plnil funkci bubeníka a houslisty, do Asie, byl osloven starý Davidův spolužák Jan Moc alias Mocík, který rovněž ovládal oba nástroje. V kapele už zůstal, i když se Péťa vrátil. Petrovi zůstaly housle a navíc se chopil harmoniky a srpu.

Vydali jste první desku, už máte repertoár a nápad na druhou?

Repertoár máme, nápad na dramaturgický přístup ještě ne. Hlavním problémem kapely je přetíženost většiny členů a hledání ztraceného času v kaši pseudodemokratického marasmu.

Zvete si na koncerty často hosty nebo je koncert se slamery spíš výjimkou?

Pár hostí jsme v minulosti přivítali, spojení se slamery je ale vcelku novinkou. Pravidelně jsme pořádali spíš dvojkoncerty, kdy nikdo nebyl hostem ani hostitelem. Nejčastěji se sborem nebo kapelou Marka Doubravy - tedy se skupinou Hm... a s Doubravánkem.

Kolik písniček o smrti mají Střídmí klusáci na repertoáru? Zpíváte taky o něčem jiném?

Jednou jsme předstírali celý koncert, že všechny naše písničky jsou o lásce; stačilo manipulovat úhlem pohledu. To se dá dělat s jakýmkoli tématem. Opravdu o smrti máme, myslím, 6 nebo 7 písní. Jednu písničku, na tom si zakládáme, máme o ničem.

Jak funguje autorská dvojice Hlaváč/Folvarčný? První je text a následně vzniká melodie? Nebo to bývá i naopak?

Je to velmi organické a není v tom pravidelnost. Baví nás oboje, ale nejčastěji vlastně sedíme nad textem, který může ještě doznat změny během procesu skládání, a sdílíme hudební nápady; přičemž harmonie a instrumentace je na Davidovi. Mně se text často přímo pojí s konkrétní melodickou linkou. David je ovšem také autorem jednoho nebo dvou textů!

Jaké máte plány do budoucna? Jak moc se chcete profesionalizovat?

My se tím částečně živíme, pokud budu doslovný. Nicméně: Absence dokonalejších výkonů opět souvisí, ale mohu mluvit vlastně jen za sebe, s nedostatkem času a peněz na lekce zpěvu a pravidelné zkoušení. Možná že trpíme taky nedostatkem motivace. V tomto smyslu bych rád profesionalizoval zejména sebe. Vlastně jsem v takovém období konsolidace, třídění tvůrčích priorit a reorganizace času a jeho investice. Snad s tím něco udělám. Smrt jako téma i směřování mi docela slušně pomáhá.

Repríza z roku 2016.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová