Klidně čekat a být soustředěný. To je pravidlo, kterým se při focení řídím všude na světě, říká Jindřich Štreit
Jindřich Štreit je fotograf, jenž se mnoho let věnoval černobílé fotografii. „V poslední době ale fotím barevně, protože si myslím, že barva je současná. A já chci dělat současné fotky,“ řekl ve Vizitce Michalu Burešovi.
Klidně čekat a být soustředěný. To je pravidlo, kterým se při fotografování řídí letos pětasedmdesátiletý Jindřich Štreit, jeden z nejvýraznějších českých (nejen dokumentárních) fotografů. To pravidlo platí všude na světě, v Česku stejně jako v Japonsku, kde měl Štreit v minulosti také možnost fotografovat.
Čtěte také
Je to muž rozkročený mezi vesnici a město. Vyrůstal na Vsetínsku, do samot v kopcích chodil pro mléko a na první fotce, kterou v osmi letech pořídil, zachytil strom. Na studia pak ale dojížděl do Rýmařova a do Olomouce, v kontaktu byl i s Prahou. K fotografování se vrátil až na pedagogické fakultě, kde mu profesor nabídl ke koupi fotoaparát. Začal navštěvovat kroužek a školu zakončil první samostatnou výstavou – fotkami vsi Těchanov, kam se rodina v jeho deseti letech musela přestěhovat.
I ve vězení žije lidskost
„Byly to většinou portréty nebo krajina, tematicky nikterak vyhraněné, ale už tam bychom našli sociální prvky. Pak jsem si uvědomil, že nejkrásnější je to, co člověk zná, proto jsem koncepčně začal fotografovat vesnici,“ říká.
Čtěte také
Toto téma ostatně zachycuje také jeho nejnovější kniha Village People (Vesničtí lidé) s anotací odkazující na fotografovy kořeny. „Štreitovým zásadním dílem zůstává unikátní soubor fotografií československého venkova v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století. Vytvořil v něm nepřikrášlený a nesentimentální obraz života na vesnicích v chudé oblasti Bruntálska v období komunistické normalizace.“
Ve Vizitce mluvil také o klíčovém setkání s Annou Fárovou, o inspiračních zdrojích, výuce na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě a také o svém dlouhodobém cyklu, v rámci kterého zachycoval vztah vězňů a vězeňských kaplanů. Do cyklu se promítla i jeho osobní zkušenost s vazbou a podmíněným trestem. Jednou ze zpráv, kterou Štreit dvacetiletou sérií vězeňských fotografií vysílá, je zpráva o tom, že i vězení je místo s prostorem pro lidskost.
Související
-
Na fotce mě láká spojení reality a subjektivního pohledu, říká Vladimír Birgus
Jak se v čase mění role fotografie? Jaká česká fotografická jména dnes rezonují ve světě? Na čem všem nyní Vladimír Birgus pracuje? Poslechněte si celou Vizitku.
-
Důvěra je při fotografování zásadní. Pomáhá, když foceným lidem snímky dám, říká Karel Cudlín
Foťákem zaznamenával Karel Cudlín i atmosféru ovlivněnou koronavirovou pandemií, a to hlavně na periferii. „Zajímala mě hlavně ta prázdnota spojená se situací,“ řekl.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
