Klidně čekat a být soustředěný. To je pravidlo, kterým se při focení řídím všude na světě, říká Jindřich Štreit

23. září 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jindřich Štreit

Jindřich Štreit je fotograf, jenž se mnoho let věnoval černobílé fotografii. „V poslední době ale fotím barevně, protože si myslím, že barva je současná. A já chci dělat současné fotky,“ řekl ve Vizitce Michalu Burešovi.

Klidně čekat a být soustředěný. To je pravidlo, kterým se při fotografování řídí letos pětasedmdesátiletý Jindřich Štreit, jeden z nejvýraznějších českých (nejen dokumentárních) fotografů. To pravidlo platí všude na světě, v Česku stejně jako v Japonsku, kde měl Štreit v minulosti také možnost fotografovat.

Čtěte také

Je to muž rozkročený mezi vesnici a město. Vyrůstal na Vsetínsku, do samot v kopcích chodil pro mléko a na první fotce, kterou v osmi letech pořídil, zachytil strom. Na studia pak ale dojížděl do Rýmařova a do Olomouce, v kontaktu byl i s Prahou. K fotografování se vrátil až na pedagogické fakultě, kde mu profesor nabídl ke koupi fotoaparát. Začal navštěvovat kroužek a školu zakončil první samostatnou výstavou – fotkami vsi Těchanov, kam se rodina v jeho deseti letech musela přestěhovat.

I ve vězení žije lidskost

„Byly to většinou portréty nebo krajina, tematicky nikterak vyhraněné, ale už tam bychom našli sociální prvky. Pak jsem si uvědomil, že nejkrásnější je to, co člověk zná, proto jsem koncepčně začal fotografovat vesnici,“ říká.

Čtěte také

Toto téma ostatně zachycuje také jeho nejnovější kniha Village People (Vesničtí lidé) s anotací odkazující na fotografovy kořeny. „Štreitovým zásadním dílem zůstává unikátní soubor fotografií československého venkova v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století. Vytvořil v něm nepřikrášlený a nesentimentální obraz života na vesnicích v chudé oblasti Bruntálska v období komunistické normalizace.“

Ve Vizitce mluvil také o klíčovém setkání s Annou Fárovou, o inspiračních zdrojích, výuce na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě a také o svém dlouhodobém cyklu, v rámci kterého zachycoval vztah vězňů a vězeňských kaplanů. Do cyklu se promítla i jeho osobní zkušenost s vazbou a podmíněným trestem. Jednou ze zpráv, kterou Štreit dvacetiletou sérií vězeňských fotografií vysílá, je zpráva o tom, že i vězení je místo s prostorem pro lidskost.

Spustit audio

Související