Důvěra je při fotografování zásadní. Pomáhá, když foceným lidem snímky dám nebo alespoň ukážu, říká Karel Cudlín
Foťákem zaznamenával Karel Cudlín i atmosféru ovlivněnou koronavirovou pandemií, a to hlavně na periferii. „Zajímala mě hlavně ta prázdnota spojená se situací,“ řekl ve Vizitce Markétě Kaňkové. Fotografie pak visely na on-line výstavách v New Yorku či Tokiu vedle fotek místních autorů. Až se situace zlepší, rád by vyrazil fotit do milovaného Izraele či na Kavkaz.
Karel Cudlín, dokumentární fotograf a člen spolku 400 ASA, přišel do Vizitky s fotoaparátem na krku, protože jeden nikdy neví, k jaké situaci se přichomýtne. Ve studiu během rozhovoru párkrát zmáčkl spoušť, na ten správný moment je ale, jak řekl, většinou třeba počkat. Takzvaně ho vysedět. Je-li Cudlínovým objektem člověk, musí zapojit také své sociální dovednosti. „Když chcete, aby vás lidi přijali, je strašně důležitá komunikace. Hodně mi pomáhalo, když jsem jim fotky dal anebo alespoň ukázal. Hlavně v době, kdy se fotilo analogově, to byla velká věc,“ říká.
Raději na procházku než do komory
Poslední kniha s analogovými fotografiemi mu vyšla v roce 2005, tehdy po dobu jednoho roku zachycoval dění v zákulisí Národního divadla. Od té doby využívá všech výhod digitálu. „Ne že bych to v temné komoře neměl rád a že by mě vyvolávání fotografie nebavilo, ale když bych si mohl vybrat, jestli jít místo toho na procházku do lesa, nerozhodoval bych se dlouho. Pobyt v komoře navíc není ani příliš zdravý,“ poukazuje na vdechování chemikálií potřebných pro vývoj fotky.
Karel Cudlín je známý jako autor dokumentárních černobílých fotografií, jak ve Vizitce řekl, při černobílém focení se lépe soustředí na samotné sdělení. Nebrání se ale ani jinak hůře „ovlivnitelné“ barvě. Zvažuje ji například pro plánovaný dokumentární projet s Cirkem La Putyka, na kterém by měl spolupracovat i se svými kolegy ze spolku 400 ASA.
V současné době Cudlín pracuje na další knize Aleše Palána o zajímavých lidech žijících mimo hlavní proud, vyjít by snad mohla na podzim letošního roku. Fotí také snímky pro román Richarda Ermla odehrávající se v pražské čtvrti Libeň v místech, kde shodou okolností kdysi pracoval Cudlínův tatínek, a fotoaparátem mapuje lokality, kde se ve třicátých letech dařilo sledovat ptactvo. Výsledná publikace, vznikající ve spolupráci České ornitologické společnosti a Revolver Revue, bude poctou ornitologovi a statečnému odbojáři Veleslavu Wahlovi.
Čtěte také
Kdyby Karel Cudlín mohl, pokračoval by ve fotografování Izraele. Do této blízkovýchodní země odjel už více než dvacetkrát. V devadesátých letech fotil mírový proces mezi arabskou a židovskou částí obyvatelstva, v posledních letech ho zajímá hlavně technologický pokrok, věda, výzkum a nejrůznější start-upy. Z nasbíraného materiálu by rád sestavil knihu.
Ve Vizitce mluvil také o tom, proč rád fotí lidi „na okraji“ společnosti, co jej jako fotografa přitahuje na romské komunitě v místě jeho bydliště, proč by rád fotil na Kavkaze a jak vzpomíná na studia fotografie na pražské FAMU. Ocenil zejména možnost dostat se k časopisům, knihám a filmům, které by jako běžný občan neměl šanci sehnat, a také konfrontaci se studenty ze zahraničí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
