Kiruna se stěhuje. Český portrét švédského města osciluje mezi absurdnem a melancholií
Švédské město Kiruna, ležící za polárním kruhem, se přesouvá o několik kilometrů jinam, a to kvůli dolu na železnou rudu. Režisérka Greta Stocklassa, filmařka s česko-švédskými kořeny, sleduje ve svém debutovém dokumentu Kiruna – Překrásný nový svět, jak to přijímají místní lidé.
Film měl světovou premiéru na respektovaném švýcarském festivalu Visions du Réel, kde jsou letos v programu výjimečně hned tři české počiny.
„Kiruna je město, o kterém všichni Švédi vědí, ale skoro nikdo tam nebyl. Mně to přišlo velmi zajímavé a jela jsem tam nejdřív jen tak na výlet. Je to až mytické místo, industriální ostrov uprostřed krásné severské přírody, s dolem, který se nad městem tyčí skoro jako nějaký netvor,“ říká Greta Stocklassa, která zároveň přiznává, že čekala značný odpor místních vůči přesunu města, který se ale nekoná. Město žije víceméně v symbióze s dolem, díky kterému vzniklo. Za hlavní postavy dokumentu si vybrala učitele na místním gymnáziu, který lituje vytržení místa z kořenů, mladou dívku, napůl Švédku a napůl Sámku a Abdalrahmana, Jemence, který do přišel Kiruny nedávno a žádá o povolení k pobytu. Na film se tak můžeme dívat jako na pozorování a mapu obrazových emocí, které počin, jako je přesun města z důlních důvodů, provázejí… Jak říká sama režisérka, film osciluje mezi absurdním humorem a melancholií.
Kiruna je místem, kde se koncentrují důležité evropské otázky
Na otázku filmových Reflexí, jestli je Kiruna zmenšenou verzí Švédska, Evropy nebo světa, odpovídá Greta Stocklassa, že ano. „Stěhování města samo o sobě by byl jen bizár, domy na náklaďácích, které se přesouvají. Ale na místě jsou zkoncentrované otázky, se kterými se potýká Švédsko a celá západní Evropa, a to i sociopolitické. Odlehlá Kiruna se zároveň nebojí své malosti a snaží se být velmi progresivní. Proti machistické důlní a hokejové tradici staví zájem o LGBT otázky a také hostí zhruba tisíc imigrantů, což je na osmnáctitisícové město opravdu dost.“
Také hudba z filmu je dokumentární. Zvukař Pavel Jan ji v okolí dolu nahrál na elektrosluch, zařízení, které zaznamenává elektromagnetické vlnění a přenáší je do zvukové formy. A také složil hudbu pro varhany místního kostela, které rozlaďují těžební vibrace.
Více o hudbě, místních osudech i vzniku filmu ve městě za polárním kruhem se dozvíte ze záznamu rozhovoru z pořadu Reflexe…
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
