Ke čtení mě přivedl vzdor, říká Petr Šmíd

„Učitelka češtiny na základní škole v Červeném Kostelci nám vytrvale tvrdila, že literatura je k ničemu – hlavní je mluvnice – a na náchodském gymnáziu zase paní, která si nechala říkat profesorka, povídala, že nejdůležitější je devatenácté století, vesnický román a hlavně Teréza Nováková,“ vzpomíná Petr Šmíd. „A tak byla mou první průvodkyní po literatuře o sedm let starší sestra. Zrovna maturovala a já byl v sedmé třídě. Sáhl jsem po malé knížce na jejím stole. Šlo o Beckettovo Čekání na Godota. Přečetl jsem ho za odpoledne a smál se, až mi tekly slzy. Ne, nebyl jsem geniální dítě, snad jen vnímavé dítě. Dnes už vím, že důvodem toho smíchu byly gagy, které nemají daleko ke groteskám Charlieho Chaplina.“