„Býval jsem velký čtenář už od dětství,“ říká Arnošt Goldflam

„Jakmile jsem byl schopen číst, četl jsem s jakousi posedlostí,“ říká Arnošt Godflam. „Maminka to podporovala, ale můj otec – jak říkám, můj tata – to neviděl rád. Takže jsem zčásti musel doma číst tajně. Na to jsem měl několik míst, aby to tata neviděl. Například jsem četl na záchodě, to byly většinou brožované knížky, protože jsem si je schovával na zádech za tepláky. Tata někdy hlídkoval před záchodem. Když tam byl, tak jsem knížky uložil do příruční knihovničky za záchodovou mísou. Tam jsem schovával vždycky tak dvě tři. Někdy se mi je nepodařilo propašovat ven, takže tam i některá zplesnivěla. Hned, jak to bylo možné, jsem se přihlásil taky do knihovny. Tam jsem četl knížky od písmene A do V, kdy jsem jednu knížku ztratil a oni mě vyhodili. Četl jsem i dvě knihy denně. Ta posedlost četbou, v podstatě bez výběru, byla určující pro moje dětství.“