Kdy začíná štědrovečerní večeře

Dítě má pro neviditelnou skutečnost dobře vyvinutý smysl. Nejen, že si dovede představovat to, na co si nemůže sáhnout, ale neupírá tomu, co nevidí, právo na skutečnost. Dítě důvěřuje nejen tomu, když dospělí tvrdí že dárky pod stromeček přinesl Ježíšek. Ale má ještě základnější důvěru, totiž že lidský život je obdarován prostě proto, aby se v něm objevila radost. To se přece slaví o Vánocích. Tajemství, kterému často děti rozumějí více než dospělí. Základní teologická pravda, že Bůh nás má rád, a proto se o nás stará. Že chce, aby se do našeho života vrátila radost, a proto poslal svého Syna na svět, aby se narodil jako dítě mezi dětmi, aby vyrostl v dospělého mezi dospělými, aby nám dal svůj život, ve kterém pravda zvítězila nad lží, dobro nad zlem. Tohle se slaví o Vánocích. Bůh si mezi námi rozbalil svůj stan, zapíchl kolíky do naší země, stal se jedním z lidí, nemluvnětem v jeslích. Slaví se narozeniny, které má Boží Syn, ale zároveň my všichni, naše rodiny, naši přátelé, dokonce i naši nepřátelé a celý náš krásný i zraněný svět.

Když vyjde první hvězda na obloze, domácí osazenstvo i pozvaní hosté zasednou ke stolu. S modlitbou za místa, kde nejsou prostřené stoly ani ozdobené stromečky ani hřejivé spolu-lidské teplo, pak může začít slavnost.

A nebo, když je na obloze mlha, když sněží nebo prší tak, že se nedají vidět hvězdy, nebo když se v našem životě objevil závoj, přes který není vidět naděje, musíme se znovu učit spoléhat na to, co nevidíme. Vánoční příběh nám pak může pomoci hledat a vidět ještě další znamení toho, že nejsme zcela opuštěni, a že dobro a pravda z našeho světa docela nezmizely.