Kdo se sám sobě nevytratí, nevytvoří mistrovské dílo. Vychází výbor z textů Gertrudy Steinové

Výbor vydaný pražským nakladatelstvím FRA na sklonku loňského roku připravila teatroložka a divadelní dramaturgyně Martina Musilová společně s překladatelem Jiřím Měsícem. „Prvotní inspirací byla zkušenost, kdy jsem slyšela báseň, která je obsažena ve výboru – Kompletní portrét Picassa. Slyšela jsem ji v angličtině a fascinovalo mě, jak si Steinová hraje s řečí: především s rytmem, s návraty a opakováním“, říká na úvod rozhovoru Martina Musilová.

Gertrude Steinová, Mluvit a naslouchat, 2020|foto: Nakladatelství FRA

Složitá cesta k reprezentativnímu výboru

Výbor navazuje na předchozí vydávání díla Steinové, které v českém kontextu ustalo na konci 60. let. „V 60. letech vyšel výbor Tři životy a samostatná povídka Hodná Anna. Pak také Vlastní životopis Alice B. Toklasové v překladu Jiřiny Haukové, který k vydání připravoval Jindřich Chalupecký. Rokem 1968 byl ale zájem o dílo Steinové utlumen. Teprve v roce 2002 vyšel pod názvem Křehké knoflíky český překlad autorčiny rané sbírky básní“, vysvětluje Musilová, která při výběru textů pracovala i s překlady v jiných jazycích.

„Steinovou výrazně překládali Němci, řada zajímavých překladů existuje ve francouzštině. To vše mě navádělo k finální podobě výboru. Velkou roli v něm hrály diskuse s překladatelem Jiřím Měsícem a také to, že jsme první čtyři překlady vyzkoušeli ve formě scénického čtení v brněnském HaDivadle. Tím se otevřel vějíř pro naše rozhodování, které texty přeložit a zařadit, aby byl výbor reprezentativní“.

Přátelství s Picassem a cesta za literárním kubismem

Úvodní oddíl knihy přináší texty z prvního tvůrčího období, ve kterém Steinová výrazně experimentovala s formou. Najdeme v něm například portréty předních kubistických malířů Pabla Picassa a Henryho Mattise, v nichž Steinová hledá a nachází literární obdobu kubistického vidění i zobrazování. „Steinová se s Picassem spřátelila v salónu svého bratra Lea, kde jí Picasso nabídl, že ji bude portrétovat. Pod jeho vlivem byla silně fascinována tím, co kubismus přinesl: rozbití reprezentace, rozbití rámce, zmnožení perspektiv. Pokusila se tyto principy přenést do řeči, která ale funguje jinak než obraz, permanentně asociuje nové významy“, vysvětluje Musilová.

Hledání ženského hlasu a vlastní pozice v umění

První oddíl pak uzavírá miniaturní experimentální divadelní hra Dámské hlasy. Steinová v ní prozkoumává ženskou komunikaci, kterou v tomto textu charakterizuje švitoření a štěbetání. Název hry pak upomíná na téma, které bylo pro Steinovou stěžejní.

Témata ženského hlasu a postavení žen ve společnosti byla pro Steinovou zásadní. Dlouho hledala svou pozici v umění i kultuře. Samozřejmě je to spojeno i s její lesbickou orientací, kterou musela řešit.
Martina Musilová

Přednášky a ženské souručenství

Druhý oddíl výboru pak seznamuje s texty z první poloviny 20. let. Nechybí mezi nimi několik přednášek, včetně té první, kterou Steinová v roce 1926 pronesla v Oxfordu a Cambridge: „Přednáška Kompozice jako vysvětlení je mimo jiné dalším důkazem ženského souručenství, především s modernistickými autorkami té doby. Ve svém nakladatelství ho publikovala Virginie Woolfová“.

Esej o uměleckém mistrovství a lidské identitě

Třetí oddíl výboru pak prezentuje texty vytvořené mezi lety 1934 – 1946. Kapitolu uvádí významná esej, v níž se Steinová zamýšlí nad mistrovskými díly a tím, proč je jich v dějinách umění tak málo. „Tento text je velmi rafinovaný. Steinová v něm neříká, co jsou mistrovská díla, ale naopak definuje, kdy se o mistrovské dílo nejedná. Tvrdí, že pokud si člověk ve chvíli, kdy tvoří, uvědomuje sám sebe, pak nemůže vytvořit mistrovské dílo. Pokud se člověk v procesu tvorby sám sobě nevytratí, mistrovské dílo nevytvoří“, vysvětluje Musilová.

Divadelní experimenty a koncept textu jako krajiny

Třetí oddíl pak přináší i několik textů divadelních, v nichž Steinová pracuje s konceptem landscape, v němž rozbíjí tradiční strukturu textu i jazyka. Vedle Tří sester, které nejsou sestry, přináší i operní libreto Doktor Faust rozsvěcuje světla. „Tento text jsem původně nezamýšlela, ale Jiří Měsíc se do něj pustil. Vzniklo několik verzí, protože bylo těžké zachytit v něm nejen roviny jazykové, ale i divadelní. Jde bezpochyby o nejznámější divadelní text Steinové, stal se průkazným textem amerického postmoderního divadla. Uvedli ho Living Theatre, Wooster Group, také Richard Friedman nebo Robert Wilson. S jeho inscenací jsme se mohli setkat v Divadle Archa v devadesátých letech, takže se dá říct, že ovlivnil i naše postmoderní režiséry“, uzavírá autorka výboru.