Kdo rozšíří literární kánon pro 21. století?

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Literární kánon pro 21. století

S koncem loňského roku se uzavřela druhá dekáda 21. století. Při té příležitosti vyšla řada anket o nejlepší román posledních 20 let. Jaká díla nejvíc rezonují?

Mezi oceňovanými autory najdeme řadu zavedených jmen jako jsou Haruki Murakami nebo Margaret Atwoodová. Ti se samozřejmě etablovali už v minulém století. V žebříčcích však najdeme i řadu spisovatelů, kteří své klíčové dílo publikovali po roce 2000. Stejně tak do těchto anket pronikly čtenářské hity jako Geniální přítelkyně Eleny Ferrante. Nové kanonické dílo však musí uspět současně u čtenářů, kritiky a akademické obce.

Nadvláda angličtiny

I v tomto století hraje prim angličtina a autoři píšící anglicky mají blíž k mezinárodnímu úspěchu. Koneckonců i pro českého čtenáře je originál v angličtině poměrně snadnou výzvou. Dílo jednoho z nejdiskutovanějších amerických spisovatelů posledních let Davida Fostera Wallace je ale výjimkou. Jeho poslední nedokončený text The Pale King z roku 2011 mu posmrtně vynesl nominaci na Pulitzerovu cenu. Wallace byl ceněný hlavně pro svůj novátorský přístup k jazyku.

Právě proto jsou překlady jeho knih komplikované a v řadě případů vznikaly několik let. U nás máme k dispozici pouze jeho starší dílo Krátké rozhovory s odpornými muži, které vydalo nakladatelství Rubato roku 2018.

Dalším anglicky píšícím autorem je Junot Díaz, který se narodil v Dominikánské republice. Roku 2007 publikoval román Krátký, leč divuplný život Oskara Wajda, který získal Pulitzerovu cenu a BBC ho označila za nejlepší román 21. století. Díaz píše o diktatuře generalissima Trujilla v Dominikánské republice a nesnadném životě hispanoamerické menšiny v USA netradičně s notnou dávkou humoru. Kniha je skvěle kompozičně vystavěná a Díaz čtenáře baví množstvím popkulturních odkazů. I proto je tento titul stále úspěšný a dočkal se už překladu do více jak 10 jazyků.

Nadále trvá obliba hispanoamerické literatury. Chilský spisovatel Roberto Bolaño, kterého domácí čtenář zná z překladů Anežky Charvátové, se bohužel nedožil mezinárodního úspěchu svých děl, který můžeme datovat do roku 2007.

Tehdy vyšel anglický překlad jeho románu Divocí detektivové. Španělský deník El País označil jeho knihu 2666 z roku 2001 za nejlepší román 21. století. Bolaño snad nejlépe splňuje několik požadavků, kterým by měl kanonický text dostát – kreativitu, experiment a zachování přístupnosti textu, který má možnost oslovit širší publikum.

Zástupcem starého kontinentu je v našem výběru román Austerlitz německého spisovatele Winfrieda Georga Sebalda. Vyšel v roce 2001, kdy Sebald zemřel. Přestože Sebald tvořil už od konce 80. let, je právě Austerlitz jeho nejuznávanějším dílem. Jde o hybridní román, který v sobě propojuje dokument, básnickou fikci, novinové citáty i fotografie. Překlad jeho díla je u nás spojený s Radovanem Charvátem, který dosud přeložil 5 jeho knih pro nakladatelství Paseka.

Proč diskutovat o kánonu?

Ačkoli debaty o literárním kánonu 21. století probíhají už několik let, na skutečné zhodnocení kvality děl bude potřeba ještě delšího časového odstupu. I v druhé polovině 20. století bychom našli jen pár autorů, jejichž příslušnost ke kánonu je nezpochybnitelná. Přesto není dobré na podobné diskuze rezignovat. Nezbývalo by než se smířit se skupinou komerčních senzací na jedné straně a miláčky kritiky na straně druhé.

Poslechněte si celé ArtCafé, ve kterém se kromě příspěvku Petra Šmída dozvíte více o hisotrii pexesa, omalovánek a dalších papírových hraček. Čím to, že jejich obliba přetrvala až do dnešních dní? O hudební výběr se postaral Josef Sedloň. 

0:00
/
0:00

Spustit audio
autor: Petr Šmíd

Odebírat podcast

Související