Kdo je tady normální?
Lucie Němečková
Druhé zastavení na věčnosti s ruskými klasiky
Vypravěč: Na věčnosti čekají Turgeněv s Ostrovským na Gogola. (Gogol má zpoždění.)
Turgeněv (diskrétně Ostrovskému): Alexandře Nikolajeviči, nepřipadá vám ten Gogol trochu… paranoidní?
Ostrovskij: To víte smrt mladšího bratra… a otce, když mu bylo patnáct let – to mu nepřidalo. A dál to s ním šlo už jenom s kopce… Věděl jste, že konci života propadl mysticizmu? Proto spálil Mrtvé duše! Prý oběť Bohu!
Turgeněv: Nepovídejte? Povídejte!
Ostrovskij: Taky neunesl, když se mu zezačátku nedařilo ani v literatuře ani na divadle...(spiklenecky) Představte si, že hrával převážně dívčí a ženské role. Úplné fiasko! Proto utekl do ciziny.
Turgeněv: Vidíte, a já slyšel, že ho do zahraničí poslal Bůh nebo že odjel kvůli nešťastné lásce...
Ostrovskij: Řeči, ve skutečnosti prchal sám před sebou. Nebylo to, bohužel, naposled…
Gogol: (přichází) Zdravím, pánové!
Turgeněv: Á už ho tady máme!
Gogol: To byste nevěřili, co mně před chvílí vyprávěl Gončarov tady o Alexandru Nikolajeviči Ostrovském. Prý když píše, hlavně po nocích, přechází po místnosti sem a tam, divoce při tom gestikuluje a mluví sám k sobě nebo se svými postavami! Jako šílenec…!!!! (šílený smích)
Osoby a obsazení:
Vypravěč: Jan Maléř
Gogol: Michal Štěrba
Turgeněv: Jiří Hnilička
Ostrovskij: Jaroslav Haidler
Autorka: Lucie Němečková
Režie: Jakub Doubrava
Dramaturgie: Klára Novotná
Zvukový mistr: Ondřej Franěk
Produkční: Hana Herianová
Nejposlouchanější
-
Stefano Massini: Výklad snů. Jedna hra, sedm minipříběhů ze života Sigmunda Freuda
-
Karel Čapek: Bílá nemoc. Slavné protiválečné drama na obranu denně pošlapávané humanity
-
David Attenborough: Výpravy do divočiny. Vyprávění z cest do Paraguaye ke 100. narozeninám autora
-
Jelena Mašínová: Motýlí smrt. Strhující milostná tragédie odvyprávěná v 18 telefonických rozhovorech
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.