Kdo chce Ráj hned teď?

Said a Khaled, věční kamarádi, spolu pracují v autodílně. Trápí je drobné problémy s klienty, ale i život téměř uvězněný v Nábulusu, což je radikalizuje. Jejich země je pokřivená. Chybí jim spravedlnost, svoboda a naděje v lepší život. Nemůžou taky ven, volně se pohybovat jinými zeměmi. Zato Suha, dcera z dobré rodiny, právě z velkého světa přijíždí. Má všechny vlastnosti moderní dívky, která už místní realitu nechápe. Právě ten den večer, příznačně v temné uličce, se Said dozví, že byl vybrán se svým přítelem jako mučedník. Mají provést atentát v Tel Avivu, hlavním městě "okupantů". Přijímají vyzvání tak samozřejmě, jak jen to může být pro nás nepochopitelné. Noc stráví ještě ve svých domovech, rodina ale nesmí vědět nic. Ráno se spolu vydají do úkrytu povstalců, kteří je mají celkově připravit. Musí se očistit a rituálně zasvětit svému úkolu, aby byli potom přijati do ráje. Vše se ale dramaticky změní, když akce už hned na začátku běží špatně. S bombou na těle se pak Said protlouká Nábulusem, kde hledá své spoluspiklence. Dojde k několika dějovým zvratům, jež většinou nečekáme, ale dospějí ke konci, který už známe z televizních obrazovek. Ale bude tomu opravdu tak?

Z filmu Ráj hned teď|foto: Celluloid Dreams

Snímek se snaží částečně zodpovědět naše otázky, když se ptáme: Proč? Divákům vše ulehčuje téměř dokumentární pohled kamery (Antoine Heberlé) a skutečné prostředí rozděleného území dřívější Palestiny. Panoramatické pohledy na město v kopcích se střídají s potřebou se dívat alespoň částečně do niter zdejších obyvatel. Jejich město vypadá jako slum amerického města, a vlastně tak trochu i funguje. Možná i režisér Hany Abu-Assad jako člověk, který se roku 1961 narodil v Nazaretu a prožil blízkovýchodní osud, si uvědomuje globální souvislosti takového života. Věren své předešlé práci dokumentaristy filmů o imigrantech vede své herce k maximálnímu realismu, který je všeobecně přístupný. Kais Nashef v roli Saida působí věrohodně, tušíme jeho vnitřní zlomení, které překrývá svým chováním. Když ho vyberou, vypadá velmi oddaně, ale přesto víc pochybovačně než jeho nadšený přítel. Saida nechlácholí, že jeho plakáty budou viset všude v centru Nábulusu. Když se napoprvé plán nevyvede, přesto prochází prostříhaným plotem, aby odpálil bombu na svém těle. V tom mu ale zabrání pohled na holčičku, která jakoby náhle symbolizuje nevinný lidský život. Když se vrací a nemůže povstalce najít, jen potají se téměř zhroutí pod tíhou úkolu. Nejsilnější scénou se pak stává chvíle, kdy se ze zahrady snaží oslovit matku, která zůstává v zamřížované kuchyni a jen se ptá, jestli je někdo venku. Když pak lehce šílený běhá po městě, téměř se odpaluje daleko od lidí, ale je zachráněn přáteli. Jeho zpověď legendě povstaleckého boje pak spíš působí jako závěť pro západního reportéra a potažmo diváka, kde vysvětluje své zoufalství ze svého života a potřebu odčinit dávnou "zradu" svého otce, prý kolaboranta. Ke konci filmu už vidíme jeho soustředěný obličej, ze kterého můžeme zřetelně číst všechno, co nám chtěl říct.

Z filmu Ráj hned teď|foto: Celluloid Dreams

Jeho přítel Khaled (Ali Suliman) se více než on sám pohybuje na vnitřní houpačce. Původně jasně nadšený člověk se po dramatickém dialogu se Suhou vnitřně obrací a nechce zapůsobit na ostatní smrtí nevinných lidí. Je pevně vázán na svého kamaráda, a proto ho hledá. Větší žovialitou a touhou po životě nás přesvědčí. Vždy se obrací na druhé, a právě proto jedná jinak. Suha v podání Lubny Azabal vstupuje do děje v pravý čas a pravými argumenty, které ale v sobě nosí určitou tendenčnost. Jako světačka už příliš nežije místní duchovní atmosférou a v žádný ráj pravděpodobně nevěří. Vidí ho spíš v mírem žijícím světě. Její jasné nadbíhání Saidovi také přichází odjinud, a proto ho nemůže úplně přesvědčit. Přesto chvíle, kdy Khaled aspoň polibkem projeví své emoce, je silná a ukazuje smutek celé situace plné vzájemné nenávisti, špatné komunikace a jen lehké naděje do budoucnosti.

Z filmu Ráj hned teď|foto: Celluloid Dreams

Co však trochu překvapí, je, že snímek nepostrádá humor. Said i Khaled jsou mladíci, kteří bytostně potřebují obyčejnou zábavu, kam patří lehké koketování se Suhou a normální všední rozhovory. Tady si můžeme vzpomenout i na balkánské válečné filmy. Téměř komické je například prohlášení mučedníka natáčené na kameru, která se po patetickém projevu zasekává a on musí mluvit znovu. Svačící štáb mu pak umožní poslat vzkaz matce o lepších filtrech na vodu, což dodává příběhu odlehčení, ale zároveň i humánní náboj. Vše se natáčelo za ztížených podmínek na autentických místech, takže víme, že i tady žijí normální lidé, kteří se chtějí mít jen normálně líp. Ale jak, když místo spravedlnosti vítězí pomsta a hrdost a oddanost předkům i náboženství stojí víc než život?

Z filmu Ráj hned teď|foto: Celluloid Dreams

Není jisté, jestli film přijde do běžné distribuce, sám jsem ho navštívil na jednorázovém promítání v kinu Aero. Vyhrál ale na MFF v Berlíně 2005 cenu Modrý anděl pro nejlepší evropský film a cenu Amnesty International. Byl promítán i na 40. mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary. Právě před a těsně po londýnských masakrech, takže o jeho aktuálnosti není pochyb. Po jeho zhlédnutí si můžeme uvědomit spoustu souvislostí a trochu odhalit zákulisí i motivy takového jednání. Výsledky jsou tragické, hrozné a odsouzeníhodné, ale důvody v sobě nesou utrpení a strádání. Mír na tomto území snad může přijít jen z vyšší dimenze. Možná i od lidí, kteří ale musí chápat, jaký význam má odpuštění a pohled dopředu. A že spravedlnost v rukou nedrží lidé, ale jen jejich srdce plné tolerance a vzájemného pochopení.

Ráj hned teď (Paradise Now), 2005, Francie - Německo - Nizozemí - Palestina
arabsky / anglické titulky, 90 min.
Režie: Hany Abu-Assad; scénář: Hany Abu-Assad, Bero Beyer; kamera: Antoine Heberlé; hudba: Tina Sumedi; výtvarník: Bashir Abu-Rabia; střih: Sander Vos; produkce: Bero Beyer; výroba: Augustus Film
Hrají: Kais Nashef, Ali Suliman, Lubna Azabal, Amer Hlehel, Hiam Abbass, Ashraf Barhoum