Každoroční nadílka

16. srpen 2004

Tempo, se kterým Michal Viewegh, náš komerčně nejúspěšnější a nejpopulárnější prozaik, vydává své knihy, je pravidelné, ba až strojové. Svědčí-li o něčem, pak přinejmenším o autorově píli a vytrvalosti. Navzdory této pravidelnosti autor ještě stále dokáže překvapit. Zcela jistě je tomu tak u jeho poslední prozaické knihy Vybíjená (Petrov 2004).

Uvedení Vieweghova díla zpravidla doprovází mediální humbuk, který dokáže pozornost přitáhnout spíše k osobě autora než k jeho konkrétní knize. Ale to je asi přirozené a bylo tomu tak i v tomto případě, když tvář, ale i úryvky z knihy zaplavily stránky českých tiskovin.

Sledujeme-li vývoj Vieweghova díla v posledním období, pak musíme prohlásit, že ve srovnání s jeho předchozími knihami Román pro ženy a Případ nevěrné Kláry došlo k určité proměně. Vybíjená nabízí složitější vypravěčskou strukturu a děj střídavě zobrazovaný z úhlu několika postav a pro někoho možná o něco komplikovanější způsob vyjadřování. Na druhou stranu zde přetrvávají znaky, které se v autorově tvorbě objevují pravidelně, a tak například ani toto Vieweghovo dílo nezachycuje fungující manželství. Nevydařený vztah Jeffa a Evy je však podán s příjemným nadhledem a ironií. Jistě pak není náhodou, že jeden z hrdinů je lehce cynický ženský lékař skrývající svou homosexualitu. Oproti některým předchozím knihám autora vymizely náznaky sentimentality. A dodejme hned, že ku prospěchu knihy. Autor vstoupil do středních let, snad i odtud pramení jeho snaha o zachycení o něco hlubšího myšlenkového světa hrdinů. Nejedná se však o žádnou radikální proměnu, díky které by čtenáři svého autora nepoznali. Kdepak! Viewegh zůstává stále svůj. Možná jen humor Vybíjené je o něco vážnější a na tvářích hrdinů přibylo více vrásek a více ironie, hlavně pak sebeironie a střízlivé sebereflexe.

Michal Viewegh: Vybíjená

Bude zajímavé sledovat, kam se autor vydá s příští knihou, zda mezi čtenáře "vážné" literatury, nebo zda zůstane autorem pro čtenáře literatury jenom zábavné. Jeho dosavadní tvorba obsahuje oba tyto póly a na obou těchto polích již uspěl. Uvidíme. Nic to však nemění na tom, že Vybíjená by se mohla stát jedním z předělů autorovy tvorby. Asi nebude patřit k jeho knihám nejvýraznějším, ale dokazuje, že Viewegh umí vycucat příběh i ze všedních událostí a banalit, tedy tam, kde ostatní pravidelně ztroskotávají. Právě zde je třeba hledat jeden z kořenů jeho obliby a úspěchu.

Po delší době tak lze bez obav doporučit Vieweghovu knihu nejen čtenáři středního proudu. Po jeho předchozích prózách je opravdu příjemným překvapením jak pro recenzenta, ale doufejme, že také pro ostatní.

autor: Pavel Kotrla
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.