Karel Kraus: Hledání Evropy a další eseje
U příležitosti stého výročí narození dramaturga, esejisty a překladatele Karla Krause, dlouholetého spolupracovníka režisérů Jiřího Frejky a Otomara Krejči a spoluzakladatele legendárního Divadla za branou, uvádíme pětici textů o divadle a evropanství z výboru Divadlo ve službách dramatu. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Hledání Evropy
Přednášku s názvem Hledání Evropy pronesl Karel Kraus v roce 1993 na konferenci v jihoitalské Maratei. Její osou byla palčivá otázka: „Co čekáme od divadelní kultury, která chce evropsky spolupracovat, aniž se na prvním místě ptá, co ji k Evropě váže?“ Krausova úvaha svědčí o důslednosti, s níž od mládí zkoumal výsadní možnosti divadla, především pak schopnost uskutečnit drama jako před očima diváka se dějící lidský příběh.
Znovuobjevit přirozenou podobu divadla
Ve srovnání s listopadem 1989, kdy se divadla otevřela převratu a divadelníci pomáhali ke zdaru sametové revoluce, dnes zájem o divadlo mezi publikem velmi rychle opadá. Je to možná příležitost zapomenout na jeho politickou roli a vrátit se k divadlu jako takovému.
Příběh je pradávným objevem jak artikulovat nejniterněnší skutečnosti lidí.
Proti kolbišti ideologických konfliktů a černo-bílému vidění světa a skutečnosti staví Karel Kraus ve svém eseji divadlo příběhu, které – jakkoli neosloví masy – má svůj podstatný smysl v naší společnosti.
Národní jako divadlo
„Jako instituce národní má dokonce šanci působit v nejširším povědomí dodnes. Ať už z podnětů sentimentálních, staromilských, folklorních, mýtotvorných… Tuto auru národního divadla jsem vždycky pokládal za velikou přítěž. Dnes máme snad příležitost se jí zbavit. Udělat z Národního divadlo mezi divadly,“ zamýšlí se Karel Kraus nad úkoly a povahou Národního divadla, nad jeho potenciálem, tradicí, závazky. Ty pak vidí v přihlášení se k naší dramatické tradici – nezříkání se vlastní kulturní půdy.
Co je dramaturg
V premiérové eseji se Karel Kraus věnuje právě naznačené otázce, tedy otázce po vlastní práci. Dramaturg je ten který radí, který pro svou vizi musí získat ostatní umělce – režiséra a herce. Zároveň je ale tím, kdo pro divadlo hledá příhodnou dramatickou látku a tak jej zásadně formuje.
Kromě poslání dramaturga se Kraus věnuje také divadlu obecně: „Společnost může v divadle nejvýš samu sebe poznávat. Netvrdím, že by to společnost od divadla očekávala nebo chtěla. Společnost se snaží uchovávat si o sobě falešné vědomí, a proto nejlépe snáší divadlo, které má podobně falešné představy o svém umění. Divadlo nosí vlastně už jen masku svého pravého uměleckého poslání, právě tak jako herci jsou obvykle jen přestrojeni za postavy, které mají ztělesňovat. Divadlo se zaměřuje spíš k hledišti než k umění, protože se chce maximálně přizpůsobit společnosti, pro kterou hraje.“
- Hledání Evropy
Účinkuje: Rudolf Pellar
Připravil: Miloš Doležal
Režie: Vlado Rusko
Natočeno v roce 2009. - Znovuobjevit přirozenou podobu divadla, Národní jako divadlo
Účinkuje: Jan Hartl.
Připravil: Miloš Doležal
Režie: Ivan Chrz
Natočeno v roce 2010. - Co je dramaturg
Připravil: Petr Šmíd
Natočeno v roce 2020.
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka