Karel Gott opět vítězí, Magnesii Literu ovládl jeho portrét od Pavla Klusáka

10. duben 2022

Youtubové účty německých fanoušků anebo ruské wikipedické heslo, které se svou poetikou blížilo spíš epické básni – i to jsou zábavné vedlejší produkty, na které hudební publicista Pavel Klusák narazil při psaní knihy Gott: Československý příběh. Za publikaci získal hlavní cenu Magnesia Litera 2022 Kniha roku. Ve Vizitce s Hanou Slívovou ale mluvil i o svých publicistických začátcích, které se kryly se studiem bohemistiky a FAMU, anebo o období, kdy důvěřoval worldmusic.

Když se jeho středoškolští spolužáci dělili na metalisty a folkaře, zařadil se do druhé party. Na koncerty chodil do pražského klubu Na Petynce a k ruce mu byl i hudební archiv strýce, jazzového publicisty Petra Zvoníčka. „Archiv mi byl v těch letech nesrozumitelný, ale ta vášeň, ta srozumitelná byla,“ vzpomněl ve Vizitce. Pak tu byl ještě druhý strýc, maratonec Martin. Tréninkové rady dával i jistému Jiřímu Černému. „Pochopil jsem, že je tu někdo, kdo dělá pořady o nové hudbě, pouští věci, které se v rádiu běžně nepouští, anebo informuje o tom, co je nového s Bohumilem Hrabalem. Když jsem dorazil na jeho antidiskotéky, otevřel si mi svět Laurie Anderson a Oldřicha Janoty. A taky svět někoho, kdo se stará o to, o co se druzí nestarají. Bylo mi devatenáct a zalíbilo se mi to. Než jsem se rozkoukal, začal jsem u toho zůstávat.“

Čtěte také

Prvně publikoval v Echu, zpravodaji Jonášova klubu při divadle Semafor, recenze Burianovy a Fikejzovy desky Hodina duchů mu vyšla v obnovených Lidových novinách. Psal taky o brněnské nezávislé scéně či hudbě Jakuba Nohy. „Pokládal jsem za dobré zabývat se tím, čím se druzí nezabývají,“ shrnuje svůj tehdejší zájem, který přetrvává dodnes, přičemž jeho lásku k experimentu v hudbě podtrhla možnost účastnit se v nultých letech rakouského avantgardního festivalu, kam jej vyslal časopis Týden. „V konfrontaci s Johnem Zornem a Marcem Ribotem, postjazzem a elektronikou se mi otevřelo jiné okno a tahle experimentálnost a novost se mnou začala cvičit,“ popisuje dobu, kdy se začal odklánět od worldmusic.

Abychom věděli, o co přesně šlo

Ve vltavském pořadu Sedmé nebe pravidelně vypráví a do kontextu zasazuje příběhy zajímavých person zahraniční i české hudební scény, letos v březnu mu v nakladatelství Fra vyjde knížka Uvnitř banánu o šesti desítkách hudebních outsiderů a loni poslal skrz značku Host do světa objemnou knihu Gott: Československý příběh.

Čtěte také

V ní se na základě konfrontace s fakty pokusil Gottův obraz demytizovat. „Na začátku jsem tem příběh chtěl převyprávět i kvůli současnému pocitu, že lidi se emotivně vyjadřují ke spoustě témat, třeba válce v zahraničí nebo očkování, aniž by věděli, o co jde. Měl jsem pocit, že pokud chceme plamenným způsobem zaujímat postoje, měli bychom si říct, co přesně se dělo.“

Ve Vizitce došlo také na povídání o Klusákových pokusech se studentskou kapelou Stereo, o spolupráci s kamarádem a spolužákem z FAMU Markem Najbrtem, o pouťovém zážitku z koncertu popové skupiny Black Eyed Peas anebo o účasti na kláních slam poetry. Odbytiště tam dostaly i Klusákovy texty písně o dvanácti slokách.

Spustit audio

Související