Karel a Josef Čapkovi: Lásky hra osudná

V jedné podivné herecké společnosti soupeří o přízeň krásné herečky za vydatného přispění intrikánského kolegy zjemnělý Gilles a hromotlucký Trivalin. Na tomto jednoduchém půdorysu commedie dell´arte napsali bratři Čapkové hříčku na věčné téma lásky, žárlivosti a zrady. Vypůjčili si patetický a ornamentální sloh vytvořený dekadentními a symbolistickými básníky, ale uplatnili ho se vší ironií svého mládí.

Nad Zářivými hlubinami, Božími mukami a Leliem rozpomněla se kritika na tyto drobné prózy, které před osmi až desíti lety prý dráždily, děsily a unavovaly čtenáře různých novin. Zarážely je bůhví čím vším, ale také jménem autorů, třebaže je to jméno ne zrovna neobyčejné. ... Od té doby se autorům podařilo dokázati, že existují. Legenda jejich mládí je rozptýlena. …“ Výše uvedený citát pochází z předmluvy bratří Čapků ke sbírce Krakonošova zahrada vydané v roce 1918. Texty této sbírky vznikaly ve stejné době jako Lásky hra osudná, tedy kolem roku 1910. Oba bratři mají přes svoje mládí již mnohé za sebou.

Čapkové se sblížili s okruhem mladých umělců, kteří se scházeli v kavárně Union. Bratři byli tak nerozluční, že si pro ně kdosi vymyslel erb – značku firmy Solingen s obrázkem dvojčat: „Zjev obou bratří naprosto kontrastoval s dandyovskou, světáckou, metropolitní pózou jejich próz. Neboť v Unionce vystupovali oba v stejných studentsky šitých šatech, hnědých jako mléčná čokoláda, se stejnými občanskými buřinkami, pleť obou byla zdravě zardělá a tmavé vlasy pečlivě k lebce přičísnuté, takže ve všem všudy byli téměř ztělesněním svěžesti a zdraví a hlavně prostoty a snad i venkovanství.“ (František Langer) V letech 1908 a 1909 navštívili bratři centra secese Mnichov a Vídeň. Na jaře roku 1910 odjíždí Josef Čapek na studijní pobyt do Paříže, kde navštěvuje ateliér Colarossi. 27. října téhož roku se Karel Čapek stává studentem berlínské university.

Hra Lásky hra osudná byla otištěna ve 4. – 6. čísle ročníku Lumíra v roce 1911. Knižně vyšla poprvé v prvotině Zářivé hlubiny a jiné prózy roku 1916. Na profesionální jeviště se hra dostala až v roce 1930, kdy ji uvedl režisér Jiří Frejka ve výpravě Vlastimila Hofmana s hudbou Miroslava Ponce ve Studiu Národního divadla na scéně Stavovského divadla. Příběh hry, příběh osudné lásky, ve své stavbě čerpá z komedie dell´arte, zejména ve volbě typů, ale stejně silná je jeho inspirace v pozdně secesní, dekadentní estetice. Je to cítit zejména v pojetí tématu lásky.

Rozhlasovou inscenaci s Viktorem Preissem, Jaroslavem Pleslem, Davidem Novotným a Klárou Sedláčkovou v hlavních rolích nastudovala v roce 2008 Hana Kofránková.

Po odvysílání najdete hru k poslechu po dobu jednoho týdne na stránce Hry a literatura ve streamu.

autor: ČRo Vltava
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.