Kam směřuje naše společnost? ptá se výstava A co nám zbývá teď

Skupina devíti studentů 1. ročníku Kurátorských studií Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem pátrá po tom, kam naše společnost směřuje a jak se transformuje. „V 90. letech, na které reagujeme a kdy generace našich rodičů byla v našem věku, převažovala naděje. A my v těch zítřkách žijeme a uvědomujeme si, že tak světlé nejsou,“ vysvětluje jedna z kurátorek Diana Kněžínková v pořadu ArtCafé.

Z výstavy A co nám zbývá teď|foto:Jirka Dvořák

„Transformuje se jednak naše myšlení a naše uvažování, co chceme v budoucnosti dokázat, to jak se chováme jeden k druhému, jak mezi sebou dokážeme komunikovat nebo vyjadřovat pocity,“ svěřuje se další z kurátorského týmu, Alžběta Horáčková.

Lidstvo se dostalo do mezního bodu

Součástí expozice jsou nejrůznější média od klasické malby, sochy, performance, site specific instalací až po počítačovou hru. 

Anna Remešová: Umění dokáže ekologickou krizi zviditelňovat

• Upravit
• Smazat

Zabývá se ekologickými projevy v současném umění. Jak můžou umělci posílit povědomí o změně klimatu nebo vymírání živočišných druhů?

„Moje fotografická instalace se jmenuje Doba konzervační a vychází z myšlenky, že se lidstvo dostalo do bodu, kdy je potřeba zásadní změna, jinak nám tady moc věcí nezbyde. Týká se to přírodních zdrojů, živočišných druhů a podobně,“ říká Tereza Bonaventurová, která pro výstavu vytvořila fotografickou instalaci z fotografií a konzerv. Konzervy jsou opatřeny fotografiemi míst, budov, kulturních institucí, nebo přírodních zdrojů Ústeckého kraje, které je potřeba zakonzervovat nebo chránit.

Počítačová hra jako kognitivní test

Filip Hauer výstavě věnoval svou počítačovou hru Perfect Strike: After Vita Activa, která je současně jeho diplomovou prací na AVU. „Hráč řídí vesmírný dron, který jede zničit Slunce. Je to takový kognitivní test o budoucnosti práce, subverzivně si hraje s názory hráčů,“ říká Hauer. Mezi dalšími vystavujícími jsou dále ještě Matěj Al-Ali, Romana Drdová, Šimon Kadlčák, David Přílučík, Dana Sahánková, Tomáš Spevák, Johana Střížková, Roman Štětina a Jiří Žák.

A co nám tedy zbývá?

„Možná nám zbývá reálně problémy řešit. Nebránit se jim, zamýšlet se nad nimi, hledat důvody a cesty, jak to změnit,“ tvrdí Horáčková. I Tereza Bonaventurová se k tomu vyjádřila velmi odhodlaně. „Konkrétně nám v Čechách zbývá přestat se vymlouvat, i třeba na režim, který tu byl dříve a řešit ty věci hned. Nebrat je jako neřešitelné problémy,“ říká.

Celé ArtCafé, doplněné o hudební výběr Josefa Sedloně, si můžete poslechnout zde: